EVENTS PRAGUE 2024

Je sobota 14. září dopoledne a já začínám psát reportáž z Prahy. Venku je chladno a fouká. Ale hlavně vytrvale leje a stále silněji. Zahrada už nevsakuje a louže se slévají. Střešní krytina nestíhá, v patře máme lavóry, komínem zatéká do sklepa… 

Ani se nechce věřit, že před týdnem jsme byli v tropické Praze a chystali se na poslední filatelistické posezení v klimatizované restauraci na Vinohradech.

Raději se vrátím v čase zpět  a použiji slova klasika: Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…
Loni jsme zářijový Sběratel z finančních důvodů vynechali, a proto jsme se o to více těšili na letošní. Program měl tradiční průběh. Ve středu máme příjezd a aklimatizaci s večerním posezením s Radegastem ve smíchovském Perónu. V těch vedrech bylo chlazení nutné.

Ve čtvrtek nemůžeme vynechat burzu v KD Barikádníků. Oproti roku 2022 opět ubylo prodejců. Přesto jsem neodolal a pár dokladů pro radost jsem si koupil.

Byl jsme zvědav na kompletně zrekonstruovaný obchodní dům Máj, o kterém se píše v superlativech. Vydali jsme se na stanici Národní. Suterén i přízemí jsou vybaveny podobně jako kterékoli jiné nákupní centrum. Ovšem počínaje 1. patrem zde naleznete mnoho počítačových her, arkádovky, simulátory, apod. A také netradiční dvoupatrový bar. Vypadá to zde podobně jako v kasinu.

Z nového názvu House of Fun je jasné, že majitelé cílí především na zahraniční klientelu. A ceny tomu odpovídaly. Jenže i návštěvníci ze „Západu“ jsou u nás zřejmě zvyklí na jinou hladinu, takže personál herny počtem jasně převyšoval návštěvníky (byli jsme tam okolo 13. hodiny). Největším benefitem Máje je rozhodně bar a restaurant v nejvyšším patře s výhledem na Prahu. Venku bylo pekelných 33 stupňů ve stínu, tak jsme se v klimatizovaném baru krátce osvěžili. Ještě nad restaurací je situována vyhlídková terase a ten rozhled stojí opravdu za to.

Samozřejmě se v Praze těšíme na kvalitně čepovanou Plzeň a zamířili jsme do té nejstarší restaurace, která ležák v metropoli nabízí. Pivo U Pinkasů mělo říz, tak jsme si k němu dopřáli chutný oběd. Příjemně posilněni, avšak znaveni vedrem jsme zamířili na Náměstí míru do našeho ubytování pro krátký odpočinek před večerní akcí.

Následující dva dny proběhly ve znamení veletrhu Sběratel. Během pátku a soboty jsem tam strávil asi 5,5 hodiny. Ne pouze procházením stánků, hledáním a nakupováním, ale hlavně posezeními s přáteli a se známými.

Jako obvykle jsem začal u pultu nizozemské firmy BB Fila, kde pokaždé naleznu zajímavé poštovní doklady. U stánku Poštovní správa OSN jsem si doplnil nejdelší sérii výplatních známek – Vlajky zemí OSN – která čítá už 232 známek. Zaujali mě i další prodejci, od nichž jsem si doplnil svou sbírku.

Sešli jsme se s Ludvíkem Mondscheinem a spolu s jeho paní jsme strávili hodinku v pohodovém rozhovoru. Povídali jsme si hlavně o svých sbírkách. Ludvík svůj exponát opět vylepšil, takže do konce roku vyjde aktualizace atlasu pro Afriku.
Rovněž jsem krátce hovořil s panem Horeckým ze sekce sběratelů známkových zemí Ruska. Potvrdili jsme si publikování jeho zajímavého článku, který má souvislost s Ostravskem. Vyjde na přelomu roku.
Další setkání jsem měl naplánované s Jirkou Krausem z Polární sekce. Jirka u příležitosti veletrhu Sběratel vytvořil 1-rámový exponát propagující Polární sekci a spolu s dalšími „polárníky“ jsme se před ním vyfotili. Poté jsme spolu s Romanem, panem Stodolou a s panem Jiřím Černým zasedli k jídlu a hlavně k povídání. Využil jsem příležitost oslovit zkušené vystavovatele a vstřícnost mezinárodního jurymana. Nějaký čas si pohrávám si s myšlenkou sestavit vlastní exponáty, ale chybí mi zkušenosti s vystavováním. Měl jsem s sebou k posouzení skeny z mé sbírky Špicberk a Střední Asie. Děkuji oběma Jiřím za trpělivost a za jejich cenné rady.

Pro zájemce jsem naplánoval odpoledne setkání v restauraci Rodr. Po vyhlášení akce mě někteří sběratelé kontaktovali a sešli jsme se separátně. Možná tropické počasí, ale pravděpodobně nezájem o geografickou filatelii stály za nulovou účastí. Po pozdním obědě jsme se vydali na další nefilatelistické akce.

V sobotu jsem ještě krátce navštívil veletrh. Návštěvníků bylo výrazně méně, než v pátek, a tak jsem měl čas v klidu si projít vše, co
jsem v pátek nestihl. Byl také větší klid a hlavně prostor na pořízení fotografií. Protože nikdo z nás není expertem na všechna vydání, využil jsem nabídku poradenské služby, kterou zajišťoval Svaz českých filatelistů spolu s PPCP. Pán, který byl přede mnou vytahoval z nějakého kouzelného batůžku stále další a další malá alba s dětskými sbírkami většinou balíčkových známek ze 70. let. Po posledním albu se rozpovídal o svém podnikání v devadesátkách. Fronta za mnou neutěšeně narůstala a mně došla empatie. A přišel jsem na řadu. Požádal jsem specialistu o odborné prozkoumání staršího alba nazvaného Alt Deutschland. Dozvěděl jsem se, že hodnota sbírky závisí na tom, kolik známek je originálních na jediné konkrétní stránce v albu. Zde by to prý chtělo důkladnější zkoumání. Takže si počkám, až bude příště společnost Gärtner pořádat v Česku Expert Tour a udělám si výlet (naposledy byli v letos v červenci v Brně – zaváhal jsem).

Pak už jsem se vydal z Letňan na Vinohrady. Zde jsem měl naplánovanou schůzku s Karlem Veselým, spoluautorem nové geografilatelistické publikace Afrika 1.díl. Já se pochlubil (jak jinak) přírůstky z veletrhu a ukázkami ze sbírky. Servírka se nám marně snažila nabízet menu, ale dokud byl na stole poštovní materiál, tak neměla šanci. Během oběda jsme probrali dojmy z veletrhu. Přišla řeč na aukce (minulé i budoucí). Zajímal jsem se o Karlovy první zkušenosti s vystavováním. Vzpomínali jsme na ojedinělé příležitosti, kdy se nám podařilo se štěstím získat zásadní filatelistické položky. Samozřejmě jsem se zajímal o další díl příručky Afrika. Jsem rád, že práce zdárně pokračují a příští rok se můžeme těšit na 2. díl. Autoři mají v plánu zpracovat nejen oblast severní Afriky (kód 32- dle příručky pana Marka), ale také Africký roh. Čas neúprosně pokročil a my se rozloučili se s plánem setkat se příště.

Vydali jsme se rozpáleným velkoměstem na vlak. A jak už to bývá tradicí – na plzeňské „na cestu“. A jako správní filatelisté do hospody U staré pošty. Letošní „AKCI SBĚRATEL“ jsme s Romanem probrali během zpáteční cesty vlakem a vyhodnotili ji jako pohodovou a úspěšnou. Tak zase za rok. Doufejme.

Než jsem příspěvek dokončil, tak už voda ustoupila a opět svítí slunce. Sklep i stropy vysoušíme. Snad to symbolizuje naději do budoucna, že každý mrak se jednou přežene (nebo vyprší).

Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
  Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---