JAN MAYEN – HISTORY AND POSTAL DOCUMENTS

Izolovaný vulkanický ostrov Jan Mayen s rozlohou 377 km² se tyčí z Grónského moře nad 70. rovnoběžkou. Od Grónského pobřeží je vzdálen 460 km, od Islandu 560 km a 910 km od pevninského Norska. Špicberky leží dalších 990 km na severovýchod.

Ostrov má výrazně protáhlý tvar. Severovýchodní části trapézového tvaru dominuje 2.277m vysoký zasněžený vulkán Beerenberg, který je nejsevernější aktivní sopkou světa. Většinu plochy pokrývají ledovce a jejich ledovcovými splazy. Naproti tomu jihozápadní část ostrova je protáhlá s nižšími nadmořskými výškami a není zaledněna.

Díky významnému působení severní větve Golfského proudu není Jan Mayen trvale zaledněn a také výkyvy mezi průměrnými letními (+6°C v srpnu) a zimními teplotami (-4°C v březnu) jsou malé. Rekordní naměřené teploty byly +18°C a -28°C. Díky časté oblačnosti je i během polárního dne na ostrově málo slunce (průměrně jen 5 hodin ze 24 denně v srpnu). Průměrná roční teplota se i v této odlehlé oblasti za posledních 30 let zvýšila o 2°C – oproti průměru za roky 1961 až 90.

Dle informací na Wikipedii mohl být ostrov znám některým námořním výpravám, které uskutečnili irští mniši už v prvním tisíciletí našeho století. O těchto expedicích máme písemné zápisy, nikoliv však mapy nebo konkrétní geografické záznamy. Pravděpodobně mohli ostrov nalézt také Vikingové – na přelomu 1. tisíciletí při cestách na Island a dále do Grónska a Ameriky. Žádné přesvědčivé důkazy o tomto nejsou známy, takže tyto předpokládané objevy ostrova můžeme zatím považovat pouze za spekulace.

Se stoprocentní jistotou nelze ověřit ani objev během výpravy slavného mořeplavce Henryho Hudsona v roce 1608. První potvrzené pozorování ostrova bylo provedeno v létě 1614, a to hned třemi různými výpravami. Pouze výprava, které velel Holanďan Jan Jacobszoon May van Schellinkhout objev ostrova zveřejnila. Ostatní kapitáni patrně drželi objev v tajnosti. Možná proto, aby z toho mohly získat profit jejich společnosti, bez toho aniž by lokalitu prozradily konkurenci. Zveřejnění objevu umožnilo nizozemské společnosti Noordsche Compagnie využívat ostrov jako svou velrybářskou základnu na nadcházejících 35 let. Ostrov dostal na holandských mapách jméno po kapitánovi lodi – Jan Mayen.

Od těch dob byl ostrov sezónně obydlen. Holandští velrybáři na něm vybudovali několik stanic a dvě obranné pevnosti, jejichž pozůstatky lze stále najít. První doložený pokus o přezimování v letech 1633 – 34 (ochrana vybavení na ostrově proti dánským velrybářům) skončil tragicky. Všech sedm mužů zemřelo na kurděje nebo trichinelózu. Zhruba okolo roku 1640 byly velryby v okolí vyloveny a Jan Mayen zůstal pozapomenut na skoro dalších 240 let.

V letech 1876 – 78 se uskutečnila velká vědecká norská expedice do Severního moře. Vědci na lodi Voringen detailně prozkoumali oceán a také ostrovy na trase. Po několik dnů  zaměřili pozornost na ostrov Jan Mayen, který podrobně zmapovali. Expedice byla velmi přínosná a později vyšla o pozorováních rozsáhlá publikace. Další informace o expedici naleznete ZDE.

Díky iniciativě rakouského důstojníka a polárního objevitele Karla Weyprechta (viz článek o Zemi Františka Josefa) se v letech 1882 – 83 konal První mezinárodní polární rok, jehož cílem byla mezinárodní spolupráce v polárních oblastech. Bylo vysláno několik expedic, kterých se zúčastnili výzkumníci z 10 evropských zemí a také z USA. Rakousko – Uhersko vyslalo arktickou výpravu (opět štědře dotovanou hrabětem Johannem Wilczkem) k ostrovu Jan Mayen. Lodní poručík Karl Weyprecht se toho bohužel už nedožil. Zemřel v roce 1881 ve věku 42 let na tuberkulózu.

Německá kolorovaná pohlednice z XIX. století zobrazující rakousko-uherskou vědeckou stanici na ostrově Jan Mayen. V té době byl ostrov Jan Mayen administrativě součástí Grónska. Zdroj stamps.dk.

Rakušané na ostrově přistáli 13. července 1882 a založili stanici v oblasti pojmenované Maria Muschbukta. Jako první úspěšně přezimovali na ostrově. Výprava byla z vědeckého hlediska úspěšná a posádka se vrátila zpět s množstvím dat. Bohužel jeden námořník z transportního plavidla zemřel na tuberkulózu a byl pohřben na místě – jeho hrob je tam dodnes. Mapy zhotovené expedicí byly natolik kvalitní, že se používaly až do 50. let XX. století.

Na konci XIX. století – v červnu 1899 na ostrově asi 12 dní pobývala švédská vědecká a pátrací expedice do východního Grónska vedená Alfredem Nathorstem. Výprava zkoumala asi 1.000 km dlouhý úsek z Kap Dalton u Scoresbysund až do Angmassalik. Předpokládalo se, že tam mohl nouzově přistát Andrého horkovzdušný balón.

Člun dlouhý 5,5m se čtyřmi průzkumníky. Foto G. C. Amdrup. Obě pohlednice převzaty z webu 3fff.dk.

Pro vysvětlení: Andréého výprava z roku 1897 měla za cíl dosažení severního pólu horkovzdušným balónem. Pátrání po účastnících expedice bylo neúspěšné. Teprve až v roce 1930 byly nalezeny ostatky členů expedice úplně jinde, než bylo pátráno – na Bílém ostrově (Kvitøya) na Špicberkách.

Z dalších výprav, které máme dokumentovány, navštívily na počátku XX. století ostrov Jan Mayen tyto dvě:

– Magnus Giaever (Giæver) měl koncesi pro pořádání loveckých i výzkumných polárních výprav. V roce 1904 si loď Laura vedenou kapitánem Jensem Øienem pronajali bohatí lidé. Výprava krátce zastavila na ostrově Jan Mayen a její účastníci navštívili rakousko-uherskou stanici.

…
– V roce 1909 se vévoda Philippe d’Orléans vydal na svou čtvrtou a poslední polární výpravu se svou lodí Belgica. Na internetu výpravu naleznete pod názvem “Sporting and scientific cruise aboard Belgica to Greenland & Barents“. Expedice navštívila Jan Mayen, východní Grónsko, Špicberky a Zemi Františka Josefa. Hlavním záměrem byl lov, ale uskutečnil se i vědecký výzkum. Detaily o lodi Belgica naleznete na adrese vliz.be.

…
Od počátku minulého století začali norští lovci ostrov Jan Mayen pravidelně navštěvovat, protože tam nalezli bohatá loviště polární lišky (hlavně bílá, ale i vzácná modrá varianta). Příležitostně lovili i lední medvědy. Poprvé na ostrově lovci přezimovali v letech 1906 až 1907. Po úspěšné lovecké sezóně se nalodili na malou loď, která je měla i s úlovky odvézt zpět. Bohužel nedaleko Islandu došlo k tragédii, během které se loď potopila. Nehodu přežil pouze strojník. Lovce to neodradilo a v dalších letech na ostrově přezimovalo několik dalších výprav. Bohužel místní populace lišek byla bezohledným lovem prakticky vyhubena a od 20. let minulého století byl lov zakázán. Teoreticky můžeme doufat, že se možná na ostrov Jan Mayen polární lišky vrátí, jako se tomu stalo na Bjornoya. Lední medvěd byl na ostrově Jan Mayen spatřen naposledy okolo roku 1990, ale díky současnému oteplování klimatu je výskyt v současné době nepravděpodobný.

První poštovní doklad, který se vztahuje k expedici k tomuto ostrovu jsem nalezl na stránkách britské společnosti historie polárních pošt. V roce 1911 se uskutečnila britská vědecká expedice k ostrovu Jan Mayen. Velitelem výpravy byl Joseph Foster Stackhouse. Dva dny se loď pokoušela o vylodění. Avšak kvůli nepřízni počasí expedice na ostrově nepřistála a prováděla pouze pozorování z lodě a 13. srpna se vrátili na Island.

Z této výpravy se zachoval zajímavý filatelistický doklad s přetištěnými islandskými poštovními známkami. Článek o této expedici je k dispozici na stránkách jstor.org.

Zajímavost: Uvádím úsměvnou informaci, kterou jsem si přečetl na stránkách idnes.cz. Po vzniku samostatného Československa byla ve 20. letech XX. století zvažována možnost připojit ostrov Jan Mayen pod správu naší republiky.

“Mladé” Norské království (samostatnost od roku 1905) mělo po I. světové válce snahu získat nová území. Protože svět už byl dost obsazen koloniálními mocnostmi, soustředili se Norové na území v polárních oblastech. V průběhu let vyhlásili nadvládu nad těmito územími (v závorce uvádím rok mezinárodního uznání nároku):
– Špicberky (1920)
– Bouvetův ostrov (1929)
– Ostrov Petra I. (1929)
– Medvědí ostrov [Bjornoya] (1932)
– Země královny Maud (1939?, tehdy částečně uznaný nárok)
Norsko se v roce 1931 pokusilo o anexi Grónska, ale tato akce vyvolala mezinárodní soudní spor v Haagu a v roce 1933 bylo území Grónska potvrzeno pro Dánsko.

Zpět na ostrov Jan Mayen. Norsko si ostrov nárokovalo už na počátku 20. let 20. století. Pokrok v oblasti meteorologie a potřeba spolehlivé předpovědi počasí pro Norsko si vyžádaly zřízení meteostanice. Meteorologická a radiová stanice byla vybudována v roce 1921 v Eldstemetten. Posádku tvořili tři muži.
Ostrov byl formálně anektován královskou rezolucí z 8. května 1929 a následně 27. února 1930 vstoupil v platnost zákon, který prohlásil Jan Mayen za součást Norského království. Z norské expedice, která přistála 26. července 1929 a pobývala na ostrově celý rok, existují zajímavé dokumenty. Nabízel je antikvariát Bryggen – v rámci aukce zajímavosti polárních expedic.

Zajímavost: Později sice vyvstal právní problém s jedním podnikavým Norem, kterému se podařilo soudně uplatnit nárok na ostrov. Proto norská vláda vykoupila jeho pozemek a získala nad ostrovem plnou kontrolu.

Po obsazení neutrálního Norska německými vojsky v dubnu 1940 odcestovala norská královská rodina do exilu ve Velké Británii. Norsko mělo v té době obrovské obchodní loďstvo, které se během války používalo k přepravě zásob ze Severní Ameriky do Británie. Tyto lodě byly považovány za norské území. V roce 1943 vydala norská exilová vláda v Londýně sadu známek (Mi# 279-86) zobrazující válečná témata a portrét krále Haakona VII. Tyto známky měly poštovní platnost na palubě norských plavidel a na řadě vládních úřadů, jako bylo např. norské zastupitelství ve Stockholmu.

Byly spolu se staršími norskými emisemi reálně používány a plně akceptovány na dopisech zasílaných na norské lodě a vládní úřady po celou válku. U příležitosti Dne norské ústavy byly londýnské známky přetištěny textem „London 17-5-43“ – spolu s natištěním pořadového čísla. Byly prodány na financování hnutí odporu proti Německu. Po válce byla londýnská emise platná v celém Norsku.

Norská meteorologická stanice byla evakuována během prvních let 2. světové války – v září 1940. Ale už počátkem rok 1941 byla obnovena, protože předpovědi počasí byly důležité pro armády na obou stranách. Němci tento ostrov díky podpoře ze strany aliance nikdy nedobyli. V roce 1943 zde Američané zřídili v několika lokalitách radarové a vojenské stanice nazvané Atlantic City.

Při přeletu německých letadel nad ostrovem se občas z obou stran ozývaly výstřely, ale bez skutečného poškození nebo dokonce ztrát na životech. Našel jsem informaci, že německá letadla se během válečných let zřítila do horských svahů na Jan Mayen – patrně kvůli špatné navigaci.

V souvislosti s vydáním londýnských známek exilovou vládou byly vyrobeny speciální poštovní razítka pro obchodní a vojenské použití.  Měly obdélníkový tvar, horní část zabíral obrázek kotvy ve vlnách. Pod ním byla v rámečku datumovka a odkaz na námořní číslo lodě/přepravy. Pod rámečkem byl text “NORSK SKIPSPOST” (lodní pošta). Na posledním řádku byl text buďto “HANDELSFLÅTEN” (obchodní flotila) nebo “MARINEN” (námořnictvo).

Letecký dopis znehodnocený poštovním razítkem “Norsk Skipspost Marinen 118 (= Minolovka “Hval V”) dne 18.prosince 1943 do Stockholmu. Odesílatel poručík Ø. Øwer s “tajnou” adresou P.O.Box 251, Londýn EC1 (= norská exilová armáda v Anglii). Britská cenzura. Prodáno za 850 DKK. Převzato ze stránek stamps.dk.

Tato poštovní razítka měla být používána i pro poštu z ostrova Jan Mayen, která podléhala námořnímu úřadu v Reykjavíku a měla přidělené námořní číslo 125. Vedení úřadu chtělo pro Jana Mayen vlastní poštovní razítko, což londýnské vrchní velení odmítlo, tak alespoň vedoucí námořního úřadu z vlastní iniciativy přidal na poštovní razítko písmena “J” a “M”.

Některé poštovní doklady s tímto poštovním razítkem obsahují cenzurní nálepku.

Po válce byl ostrov Jan Mayen opět ve správě suverénního Norského království. Na ostrově dále platily norské známky. Od padesátých let 20. století se objevuje další poštovní razítko: 001 /  Jan Mayen / geografické souřadnice ostrova. Použila jej např. průzkumná arktická expedice Official University of London.

Dne 1. července 1957 vydala norská pošta v rámci emise u příležitosti Mezinárodního polárního roku svou první známku s motivem ostrova Jan Mayen. Obraz ostrova namaloval Henrik Mohn.

Použití výše uvedeného razítka na této známce můžeme dokumentovat např. na pěkném poštovním dokladu (balíková průvodka) z roku 1958.

Na dopisech z ostrova můžeme zaznamenat další zajímavá razítka. Např.

Na východním pobřeží ostrova byla v minulém století vybudována jediná obydlená osada – Olonkinbyen. Celoročně zde žije méně než 20 lidí. Jsou to zaměstnanci ozbrojených sil a meteorologického ústavu. Na ostrově stále není vybudován přístav pro větší lodě. Zhruba 2km na sever je postaveno malé vojenské letiště se štěrkovým povrchem. V osadě Olonkinbyen je funkční poštovní úřad. Poštovní směrovací číslo ostrova Jan Mayen je aktuálně 8099. Dříve bylo 9174. Na razítku poštovního úřadu je od 80. let zobrazena sopka Beerenberg.

…
V roce 2010 byl celý ostrov vyhlášen přírodní rezervací. První  emisi známek výlučně o ostrovu Jan Mayen vydala norská pošta v roce 2020.

Příspěvek o nejen poštovní historii ostrova Jan Mayen zakončím ukázkou dopisu ze současnosti – ze sbírky Antonína Polanského.

…

Zdroje: Výše uvedené odkazy, Wikipedie, Hal Vogel, Serge Kahn: Ahead of the Pack (2022); český překlad pan Milan Stodola,  Oficiální stránky Jan Mayen, Aukce Skanfil, článek Jan Mayen – The Fiery end of Civilization, článek First International Polar Year (1882-83), stránka Arctic Expeditions to 1953, článek o nehodě na nrk.no,  článek na webu forskning.no, stránky jan.mayen.no, článek na npolar.no, článek Mezinárodní polární rok, stránka Norské poštovní úřady v Arktidě, Historické materiály vztahující se k ostrovu Jan Mayen, a další … 

Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
  Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---