POSTAL SERVICES IN THE EMIRATE OF BUKHARA

(aktualizováno – leden 2024)

Bucharský emirát existoval od roku 1785. Díky výrazné expanzi imperiálního Ruska v 19. století došlo postupně ke ztrátě bucharského území.

Původní státní útvary ve Střední Asii nedokázaly dlouho odolávat okupantům a jejich země se postupně staly součástí Ruska, nebo z nich vznikly vazalské státy. Přehledně je to přehledně zobrazeno na následující mapě:

V roce 1868 po prohrané válce s Ruskem ztratil Bucharský emirát část svého území. Samarkand se tak stal ruským městem. Krutost bojů o toto město zachytil ve svém díle i válečný malíř Vasilij Vereščagin na obraze nazvaném „Торжествуют“ (Triumf).

Následně se po dalších bitvách stala od roku 1872 zbývající část Bucharského emirátu ruským protektorátem a započalo osídlování území ruským obyvatelstvem. Aby mohli noví osadníci komunikovat se svou původní domovinou, ale i mezi sebou, bylo zapotřebí používat poštovní službu. Před příchodem Rusů se ale na území Buchary žádné poštovní úřady nenacházely.

První pokus o oficiální zřízení pošty se uskutečnil už v roce 1872. Tehdy v Taškentu proběhlo jednání zástupců Ruska s emírovým vyslancem. Toho na zpáteční cestě do Buchary doprovázel úředník ruského ministerstva financí N. F. Petrovský, jehož hlavním úkolem bylo zjistit stav ruského obchodu s Bucharou. Petrovský navrhl zřídit oficiální poštovní spojení mezi hlavním městem emirátu a ruskými pohraničním městem Katta-Kurgan. Bucharská vláda to však odmítla s tím, že to není potřeba, protože ani v minulosti nikdy nic takového nepotřebovali…

Datum otevření prvního poštovního oddělení v Bucharském emirátu není přesně známo [¹]. Má se za to, že to bylo po roce 1880. V té době byla poštovní služba svěřena podnikavým obchodníkům, kteří zajišťovali obousměrný transport zásilek mezi emirátem a nejbližšími ruskými městy. Odtud už zásilky putovaly ruskými poštovními trasami. V článku pana Weinerta [⁷] je konkrétně uveden Khalid Sabitovich Burnashev, který založil a provozoval privátní poštovní službu mezi městy Buchara a Katta-Kurgan. Kromě obchodní korespondence přepravoval i vládní zásilky, také balíky, doporučené dopisy, peněžní transfery, telegramy, atd. Až do roku 1884 přepravil více, než 40.000 zásilek. Informaci o cenách a použitých poštovních razítkách nemáme. Také není znám žádný existující dopis.
Od roku 1884 byla v provozu telegrafní linka spojující Bucharu a Katta-Kurgan. Pro potřebu komerčního i vojenského využití nově kontrolované oblasti začalo carské impérium s výstavbou železnice, která měla spojit Kaspické moře a Samarkand – Transkaspická (středoasijské) železnice. Město Čardžuj bylo napojeno v roce 1886 a Samarkand v roce 1888. Zároveň budovali Rusové na vlakových stanicích poštovní a telegrafní úřady. První byl otevřen ve městě Čardžuj v březnu 1887. Tak došlo k postupnému útlumu prvních privátních poštovních služeb. Pro města mimo páteřní železniční spojení (na jihu emirátu) zorganizovala později ruská pošta kurýrní koňskou poštu spojující Samarkand a Termez a zahrnující odbočky k větším sídlům (s ruskými občany) po cestě. Na jihu emirátu byla navíc funkční lodní pošta na řece Amudarji, propojující Termez, Kerki, Kelif a Čardžuj (kde bylo vlakové nádraží). Od roku 1914 byly budovány další železniční tratě směrem na východ a jih emirátu. Po zprovoznění nádraží převzaly přepravu pošty vlaky.

Pro frankování zásilek se na ruských poštovních úřadech používaly výlučně ruské poštovní známky a to se stejnými poštovními tarify jako v Rusku. Pro označení zásilek se používala kruhová poštovní razítka s datumovkou a textem pouze v ruštině. Nová poštovní razítka pro stejný úřad byla „číslována“ písmeny ruské abecedy.

Dle publikace Zahraniční poštovní úřady ruského impéria [¹] bylo v roce 1914 známo na tomto území 26 stálých poštovních a telegrafních úřadů. Rovněž ve vlacích byly v činnosti vlakové poštovní úřady. A to jak na Transkaspické železnici, tak i na krátké úzkorozchodné trati mezi městy Kagan a Buchara (dokončené asi 1912). Pro zásilky byla používána vlaková poštovní razítka (podrobněji viz město Čardžuj).

 

Trasy zprovozněných železnic do roku 1914 můžeme vidět na velké vlakové mapě ruské Asie. Páteřní trasa přes území emirátu z Čardžuj do Samarkandu (trať číslo 205/206) pokrývala západ a sever Buchary.

Byla zprovozněna v posledním desetiletí 19. století (až na spojnici Kagan-Buchara) a měla tyto stanice:
Čardžuj ⇒ Farab ⇒ Chodža-Davlet ⇒ Karakul ⇒ Jakatut ⇒ Murgak ⇒ Kagan [⇔Buchara] ⇒ Kuju-Mazar ⇒ Kizyl-Tepe ⇒ Malik ⇒ Kermine ⇒ Ziadin ⇒ Zirabulak ⇒ (Katta-Kurgan) ⇒ (Džuma) ⇒ (Samarkand).

 

Další železniční trasy, které by pokryly střed a východ Buchary plánovalo Rusko už od počátku XX. století. Plány se několikrát měnily a realizace začala nabývat konkrétnější podobu až po roce 1910. Nakonec bylo kvůli nákladnosti stavby rozhodnuto, že financování zajistí soukromé společnosti a banky. Ze čtyř návrhů byla nakonec vybrána varianta, která byla navržena skupinou okolo Ing. Kovalevského [⁶]. Výstavba byla rozdělena na dvě části – z Kaganu přes Karši do Termezu a z Karši do Kitabu.

(1) TRAŤ 345/346….[490 km]
Kagan ⇒ Emirabad*⇒ Karaulbazar ⇒ Mubarek ⇒ Kasan ⇒ Karši ⇒ Nišan ⇒ Talimardžan ⇒ Samsonovo (na protilehlém břehu u města Kerki) ⇒ Burguči ⇒ Ak-kum ⇒ Čaršangu ⇒ Kelif ⇒ Boldir ⇒ Naušachar (zastávka u silnice na Šerabad) ⇒ Termez

(2) TRAŤ 137/138….[122 km]
Karši ⇒ Mangit** ⇒ Guzar ⇒ Kamaši ⇒ Jakkabag ⇒ Kitab (sousedící s Šachrizabz)

* – železniční zastávka Emirabad (Эмирабад, Эмир-Aбад) dostala v roce 1932 budovatelské jméno Proletarbad (Пролетарабад). Stanice pod tímto názvem stále existuje (viz lokace na mapy.cz) a dnes je součástí města Kagan.

** – pro pojmenování stanice mezi Karši a Guzarem byly kdysi uváděny dva názvy. Mangit (Manguiš, Mang’it, Мангутъ, Мангит) nebo také 13 km vzdálená osada Yangikent (Янги-кендъ, Янгикент). Na trase mezi těmito osadami jsou dnes dvě malá nádraží: Shoʻrtan (Шуртан), který je blíže Mangitu nebo Toshguzar (Тошгузар), který je blíže Yangikentu. Dle podrobné turistické mapy SSSR z 80. let XX. století je stanice Mangit zakreslena v místě dnešního nádraží Shoʻrtan.

Po vyřízení administrativních záležitosti stavbu zahájili v červenci 1914. Krátce nato vypukla v Evropě I. světová válka. I přes následné komplikace stavba železnice dále pokračovala rychlým tempem. V listopadu 1914 bylo dosaženo město Karši a od března 1915 byla zprovozněna doprava na trase Kagan – Karši. Trasa Karši – Kitab byla zatím provizorně řešena osobními a nákladními automobily, protože pokračovala stavba na jih. Samsonovo bylo dosaženo v červenci 1915. Tato stanice byla významná, protože umožnila napojení (lodními trajekty) velkého obchodního centra Kerki, které se rozkládalo na opačném břehu Amudarji. Koleje do Termezu byly položeny v únoru 1916. Celá trasa z Kaganu do Termezu byla otevřena pro dopravu 14. července 1916. Zprovoznění severní části z Karši do Kitabu je potvrzeno v oběžníku Říšského poštovního a telegrafního oddělení číslo 103, který vyšel 20. září 1916 [⁵].

Celou trasu železnic můžeme prozkoumat na detailní Mapě asijského Ruska, kterou postupně publikovalo Vojenské místopisné ředitelství generálního štábu až do roku 1922.

 

Je velmi pravděpodobné, že na nových nádražích vznikly další poštovní úřady. Bohužel, vlaková přeprava (včetně pošty) ve střední a jižní části Buchary trvala jen krátce. Po vypuknutí Říjnové revoluce a následné občanské války na podzim 1917 vyhlásil bucharský emír svatou válku proti nevěřícím, jejíž součástí bylo zničení infrastruktury. V březnu 1918 byla železnice Kagan – Termez po celé své délce zničena. Navíc, aby se zkomplikovala její obnova, bylo velké množství kolejnic převezeno přes Amudarju do spřáteleného Afghánistánu. Trať byla plně obnovena až za sovětské éry v roce 1924.[⁶]

---

Zpátky k poštovnímu provozu. Zpracoval jsem seznam stálých poštovních úřadů. Text doplňuji ruskými názvy a také řazení je dle ruského abecedního pořádku, podobně jak je uvedeno v Tschilinghirianově monografii. Pokusil jsem se všechny uvedené lokality najít na mapách a přidat pro ně hypertextové odkazy. Pokud jsem nalezl data otevření pošt, tak je také uvádím. (PTD = poštovní a telegrafní oddělení/pobočka, PO = poštovní úřad, PTO = poštovní a telegrafní úřad). Výčet jsem rozšířil o texty na razítkách (modrým písmem) a aktuální nebo variantní názvy – uvedeno v závorkách. Dále uvádím odkazy na Wikipedii nebo internetové mapy. Pokud není uvedeno jinak, tak se pošty nacházejí v Uzbekistánu. Jsou to:

— Buchara / БУХАРА / (Buxoro) – starobylá metropole. Původní telegrafní úřad z roku 1890 byl v roce 1894 přebudován na PTO.

Později, po vybudování „nové“ Buchary nedaleko nádraží Kagan byla Rusy na počátku 20. století Buchara přejmenována na Starou Bucharu / СТАРАЯ БУХАРА /. Poštovní razítka s tímto novým názvem se objevují od roku 1903. Původní známky i doklady běžné.

…
…

— Guzar / ГУЗАРЪ / (G‘uzor) – malé město obsluhované poštovními kurýry na trase Samarkand – Termez. Později zde byla zprovozněna železniční stanice, a to na trati do města Kitab (v roce 1916). PTD otevřen v prosinci 1910. Původní známky vzácné, doklady velmi vzácné. {OpenStreetMap}

…
…

— Ziadin / ЗИАДИНЪ / (Ziyodin) – železniční stanice na trati Čardžuj – Samarkand. Vesnice byla založena v roce 1894 během výstavby železnice. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]

…
…
— Zirabulak / ЗИРАБУЛАКЪ / (Zira-Bulak, Zera-Bulak) – poslední železniční stanice na území emirátu; asi 16 km východně od města Ziadin. Dnes je součástí okresního města Oqtosh. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]

…
…
— Kagan / КАГАНЪ / (Kogon) – železniční stanice na odbočce z hlavní trati (Čardžuj – Samarkand) do Buchary. Používalo se eliptické poštovní razítko „КАГАНЪ ВОКЗ.„. Po zprovoznění trati do města Termez (1916) se na trase 346 Termez – Kagan používalo eliptické vlakové razítko „ТЕРМЕЗЪ – 346 – КАГАНЪ„. Původní známky i doklady extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]

Pozn. Je pravděpodobné, že se na tratích procházejících přestupním nádražím Kagan používala ještě tato vlaková razítka:
– Trať Kagan – Buchara + opačný směr (od roku 1915)
– Trať 345/346 Kagan – Samsonovo + opačný směr (na částečně zprovozněné trati od 2/1916)
– Trať 345 Kagan – Termez (od léta 1916)

…
…
— Karakul / КАРАКУЛЬ / (Qorako‘l) – malá železniční stanice zhruba uprostřed na trati mezi Čardžuj a Kaganem. Poštovní úřad v provozu od přelomu 19. / 20. století. Poštovní razítka uvádí Tchilinghirian, ale v současné době taková neevidujeme. [ŽEL.STANICE]
…
…
— Karši / КАРШИ / (Qarshi) – město dostupné koňskou kurýrní službou (přes Guzar), od roku 1915 v provozu stanice na železniční trati z Kaganu. PTD bylo otevřeno v roce 1911. Původní známky vzácné, doklady extrémně vzácné. {OpenStreetMap}

Pozn. Je pravděpodobné, že se na tratích procházejících přestupním nádražím Karši používala ještě tato vlaková razítka:
– Trať 137/138 Karši – Kitab + opačný směr (od roku 1916)

…
…
Katta Kurgan / КАТТА КУРГАНЪ / (Kattakurgan, Kattaqo‘rg‘on) – toto město na transkaspické železnici je sice uvedeno v Tchilinghirianově monografii,

ale nacházelo se až za hranicí protektorátu – už na ruském území. Po porážce Bucharského emirátu v roce 1868 se Katta Kurgan stal součástí Ruské říše; měl statut krajského města v regionu Samarkand. Viz mapa Samarkandské oblasti na Wikipedii nebo následující obrázek.

Pozn. PD otevřeno už v roce 1873, PTO 1886. V publikaci BJRP číslo 55 (vyd. 1978) byly dokumentovány fragmenty razítek už z 80. let 19. století, ze kterých lze zkombinovat text „КАТТЫ-КУРГАНСК. П… СЮРЬ-ДАРИНСК.ОБЛ…“ . Nové objevy posunuly hranici ještě dále a v publikaci [⁴] (vyd. 2019) je dokonce uveden poštovní doklad z roku 1878!
…
…
— Kelif / КЕЛИФЪ / (Kilif) – vesnice u řeky Amudarji, dnes v Turkmenistánu. Díky mělkému brodu přes řeku zde vedla stezka spojující Střední Asii s Afghánistánem, Persií a Indií. Zpočátku byla poštovní služba realizována po řece, od roku 1916 je zde železniční stanice na trati budované z Buchary do Termezu. PTD otevřeno v roce 1898. Původní známky extrémně vzácné, doklady neznáme. {OpenStreetMap}

…
…
— Kerki / КЕРКИ / (Atamurat, Zemm) – významné obchodní centrum na levém břehu Amudarji z 1. tisíciletí; dnes v Turkmenistánu. Rusy dne 25. července 1889 přejmenováno z Karki na Kerki. Město bylo dostupné po řece, cesta parolodí z Čardžuj trvala v roce 1890 3 až 4 dny (za tmy loď kotvila). Od roku 1915 bylo město dostupné z vlakové stanice Samsonovo na opačném břehu řeky. Poštovní a telegrafní úřad existoval už v 19. století (PTD 28.6.1889, PTO 1891). Původní známky jsou běžné, doklady dostupné. {OpenStreetMap}

…
…

— Kermine / КЕРМИНЕ / (Karmina, Karmana) – stanice transkaspické železnice. Ruský poštovní a telegrafní úřad údajně otevřen již roku 1888. Původní známky ani doklady neznáme.  [ŽEL.STANICE]

…
…
— Kyzyltepe / КИЗЫЛЪ-ТЕПE / (Qiziltepa) – malá železniční zastávka vzdálená cca 40 km od stanice Kagan směrem na Samarkand. Vesnice prohlášena městem až v roce 1979. V monografii [⁴] se uvádí existence poštovního razítka železniční stanice, které bylo používáno v letech 1902 až 1909. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]
…
…
— Kuju-Mazar / КУЮ-МАЗАРЪ / (Quyimozor, Quymazor) – osamocená železniční stanice na okraji zavlažované oblasti. Blízká osada patrně zanikla. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]

…
…
— Malik / МАЛИК / – železniční zastávka zhruba uprostřed mezi stanicemi Kyzyltepe a Kermine. Dnes podobně osamocené místo. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]

 

— Murgak / МУРГАК / – v monografii je (mylně?) uváděn název Murgan. Byla to železniční zastávka (několik kilometrů vzdálená od stejnojmenné osady) mezi stanicemi Jakatut a Kagan. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]

…
…
— Nová Buchara / НОВАЯ БУХАРА /. V 19. století byla Rusy vybudována osada mezi Bucharou a Kaganem, který leží na páteřní železniční trati. Byla nazvána Nová Buchara.

PO v provozu od roku 1889, PTO pak od roku 1894. Zpočátku zde byly používány také poštovní razítka s textem „BUCHARA„, později „NOVAJA BUCHARA„. Díky rozrůstající se zástavbě sousedí dnešní Buchara přímo s městem Kagan. Původní známky i doklady  vzácné.

Doplněno 2020: Na aukci eBay bylo nabízen doklad s nedokumentovaným poštovním razítkem, které se používalo na poště „Nová Buchara“ pro označení výběru doplatného:
Na oválném poštovním razítku je text „ ДОПЛАТИТЬ * НОВАЯ БУХАРА * „. Razítko bylo použito na nevyfrankované pohlednici odeslané z Buchary na Dálný východ do Nikolska (nyní Ussurijsk). Odchozí poštovní razítko Nová Buchara 21. prosince 1913, příchozí Nikolsk-Ussurijsk 5.ledna 1914. Jednalo se tedy o odchozí použití. Dokument s tímto poštovním razítkem byl nabízen za 400 USD a prodal se za smluvní cenu.
..
...

— Saraj / САРАЙ / (Sarai-Kamar, Pyandj, Kirovabad, Baumanabad, Pyandzh) – v současnosti se město jmenuje Panj a nachází se v Tádžikistánu. Leží na stejnojmenné řece. Ta soutokem s řekou Vačchž vytváří Amudarju.

Na schematické mapě v monografii je lokalita Saraj omylem zakreslena na západě emirátu. Správné umístění najdete např. na historické mapě z roku 1935. Pošta byla doručována kurýry do Termezu. Původní známky velmi vzácné, doklady extrémně vzácné. {OpenStreetMap}

…
…

— Termez / ТЕРМЕЗЪ / – město na jihu Bucharského emirátu ležící na řece Amudarja, která zde vytváří přírodní hranici s Afghánistánem. Pohraniční pevnost v Termezu byla pro neruské obyvatelstvo uzavřena a pro pobyt bylo nutné získat povolení v Rusku. Pošta odesílaná cizinci byla kontrolována (viz aukce Cherrystone 2/2022, Lot 1030). Poštovní služby zde byly zajišťovány komerčně již před rokem 1880, později transformovány do role oficiálního ruského poštovního a telegrafního úřadu. PD otevřeno 1882, PTD otevřeno 1890 a PTO 1902. Zpočátku byl transport zásilek zajišťován po řece do Čardžuj. Od roku 1916 bylo město napojeno na železnici a následně se používalo i železniční razítko – viz Kagan. Původní známky i doklady vzácné. {OpenStreetMap}

Doplněno 30.09. 2023: Ve sbírce jsem našel dva exempláře poštovních razítek z roku 1915 s neúplným textem Termez, které mají stejný design, jako poštovní razítko pro město Kerki, typ 3B (viz výše).

V mezikruží už také není text odkazující na Bucharu. Na známce vpravo je zřetelně viditelný text  „...ЕРМЕЗЪ“ a dále dvě „hvězdičky“. Razítko není uvedeno ani v Tchilinghirianově monografii (1957), ani v monogfrafii, kterou vydal kolektiv Mramornov – Brayman – Tyukov (2019) [⁴].
…
…

— Farab / ФАРАБЪ / (Farap) – v Turkmenistánu. Železniční nádraží nedaleko města Čardžuj. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]

…
…

— Hissar / ГИССАРЪ / (Gissar, Ҳисор, Chisar, Hisor) – Horská vesnice na obchodní stezce asi 10 km západně od Dušanbe. Dnes v Tádžikistánu. Tento úřad není uveden v sumárním přehledovém seznamu v monografii (na str. 234), ale až v podrobných textech. Pravděpodobně proto, že Hissar byl na přelomu 19. a 20. století významným sídlem odlehlé podhorské oblasti na východě Buchary, a tak se i zde předpokládá zřízení ruského poštovního úřadu ještě před rokem 1920. Původní známky ani doklady neznáme. {OpenStreetMap}

…

— Hodža-Davlet / ХОДЖА-ДАВЛЕТЪ / – železniční zastávka mezi stanicemi Farab a Karakul. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]
…
…
— Čardžuj / ЧАРДЖУЙ / (Charjuy, Čardžev, Čardžou). Město je známo pod více názvy, a proto jsem zvolil dobový, který se uvádí v Ottově encyklopedii v roce 1892. Díky společné existenci přístavu (řeka Amu-Darja) a stanice (Transkaspická železnice od 1886) zde vznikl významný přestupní uzel obsluhující po řece východní část emirátu a také Chivský chanát.Dnes se město jmenuje Türkmenabat a nachází se v Turkmenistánu. Poštovní provoz od 80. let 19. století (PTD 1887, PTO 1888). V provozu zde byly dva poštovní úřady.

.
Čardžuj – pošta město

 

Čardžuj – pošta železniční stanice

Původní známky i doklady dostupné. [ŽEL.STANICE]

Čardžuj – vlaková transportní razítka

Název železniční stanice Čardžuj figuruje na železničních poštovních razítkách pro poštovní vagóny na trasách:
– Poštovní vagón: Uzun Ada – Čardžuj + opačný směr
– Poštovní vagón: Samarkand – Čardžuj + opačný směr
– Trasa 203: Krasnovodsk – Čardžuj
– Trasa 204: Čardžuj – Krasnovodsk
– Trasa 205: Čardžuj – Samarkand (později Čardžuj – Taškent)
– Trasa 206: Samarkand – Čardžuj (později Taškent – Čardžuj)
Čardžuj – lodní transportní razítka

Badatelé ruských pošt v zahraničí prokázali existenci lodních transportních poštovních razítek s názvem přístavu Čardžuj (N. V.. Lučnik našel doklady z roku 1902) [⁵].

… – Trasa Čardžuj – Petro-Alexandrovsk ***
(Čardžuj ⇒ Kavakli ⇒ Gugardjeili ⇒ Ak Rabat ⇒ Sartarask ⇒ Uch Uchak ⇒ Ichkeyar ⇒ Meshekli ⇒ Pitniak ⇒ Petro-Alexandrovsk)

… – Trasa Čardžuj – Termez
(Čardžuj ⇒ Sakar Bazar ⇒ Narazim ⇒ Burdalik ⇒ Polvart ⇒ Bashir ⇒ Kerki ⇒ Djizak ⇒ Kundalem ⇒ Makri ⇒ Ak Kum ⇒ Charshangu ⇒ Kelif ⇒ Kuyu-Kara-Mazar ⇒ Chushka Gisar ⇒ Kuyu-Shur-Ob ⇒ Shur-Ob ⇒ Patta-Hissar)

*** – Петро-Александровск byla vojenská pevnost na ruském území, která ležela na opačném břehu Amudarji, než byl Nový Urgenč, vzdálená zhruba 25 km proti proudu řeky
…
…

— Šachrisabz / ШААРЪ-ШАУЗЪ později ШАХРИСЯБЗЪ / (Shahrisabz) – starobylé město. Původní název Šaar-Šauz byl změněn v roce 1915 na Šachrisjabz. Poštovní provoz byl zpočátku realizován koňskou kurýrní službou ze Samarkandu. Od roku 1916 končila v blízkosti města železnice (v sousedním městě Kitab). PTD v provozu od roku 1911.^[4] Původní známky extrémně vzácné. Doklady s původním názvem extrémně vzácné, doklady s novým názvem neznáme. {OpenStreetMap}

— Šerabad / ШИРЪ-АБАДЪ / (Shirabad, Sherobod) – město podél poštovní kurýrní stezky na trase Samarkand – Termez. PTD v provozu od roku 1911. Původní známky i doklady jsou extrémně vzácné. {OpenStreetMap}
…
…

— Jakatut / ЯКАТYТЪ / (Yakkatut) – v současnosti je železniční stanice v obci Xorsafed (Kharisafed). Poštovní úřad otevřen po roce 1888. Původní známky ani doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]

 

---

Během hledání jsem našel i krásnou historickou barevnou fotografii – nádraží ve vesnici Farab. Překvapilo mne, že skutečně pochází z počátku 20. století a nebyla dodatečně kolorována. Už v té době dokázal průkopník barevné fotografie a známý ruský fotograf Sergej Prokudin-Gorskij zachytit na desky a také následně reprodukovat (promítat) barvu. Byl velkým cestovatelem i popularizátorem a zachytil mnohé oblasti a způsob života v celé monarchii. Z Buchary je nejznámější jeho barevná fotografie emíra, kterou najdete často na stránkách o bucharské historii. Proto jsem si pro svůj článek vybral málo známou fotku minaretu Kaljan, a to jak v původní, tak i v retušované verzi.

Další bucharské fotografie jsem našel v archívu webu orexca.com. Dnes už často zaniklý barevný svět Prokudina-Gorského najdete na webu knihovny amerického kongresu (která zakoupila jeho fotografické desky) nebo třeba na samoderzhavnaya.ru.

---

Po zeměpisně – historické pouti starým i novějším Bucharským emirátem následuje ukázka několika poštovních dokladů.

Buchara

Nejvíce zachované korespondence jsem viděl právě z Buchary. Vděčíme tomu díky výrazným komerčním aktivitám v tomto městě. Nejčastěji se jedná o tzv. „kobercové“ dopisy zasílané obchodním zástupcem firmy prodávající koberce. Přestože z Buchary do Péšávaru je to vzdušnou čarou 900 km, tak se pošta raději vyhýbala nebezpečným horským trasám v Afghánistánu a putovala velikou oklikou přes Evropu a okolo Afriky. Tato trasa byla dlouhá přes 15.000 km.

Cesta dopisů směřovala z města Buchara na nádraží Kagan, dále po železnici do kaspického přístavu Uzun-Ada (od roku 1899 do přístavu Krasnovodsk). Odtud trajektem do Baku. Následně železnicí přes Oděsu a Rakousko-Uhersko do Itálie (hraniční město Pontebba). Po železnici na jih a v italském přístavu (Brindisi, Neapol,…) byla pošta přeložena na loď plující přes Suez a Aden do Britské Indie (Bombay). Následně po souši do Péšávaru.

 

Pro první ukázku jsem vybral zajímavý doporučený dopis odeslaný obchodním zástupcem indické firmy v Buchaře do centrály v Péšávaru dne 11.února 1895. Frankovaný dvěma ruskými známkami s nominálem 10 kopějek.

Z obálky vyčteme spoustu zajímavých informací. Vzhledem k jazykovým bariérám je text uváděn více jazyky. Takže kromě trojjazyčné adresy je zde kromě ruského „Заказное“ i „R“ v tečkované kružnici. Použité poštovní razítko pro bucharský poštovní a telegrafní úřad je typu 3. Dopis putoval přes Itálii, kde byl 8.března 1895 označen razítkem vlakové pošty PONTEBBA BOLOGNA No.2 (AMBte). Byl naložen na loď, což dokládá razítko SEA POST OFFICE z 19.března 1895. Číslo 574 v elipse je registrační číslo námořního poštovního úřadu. Do Indie cestoval lodí P&OSS THAMES a do Bombaje připlul 24.března. A konečně do Pešaváru dorazil 28.března. Právě tato zajímavá obálka je reprodukována v knize pana Balduse [²] na straně 35.

Z téhož roku pochází i další komerční dopis, kde se z nádherného poštovního razítka dozvíme i jméno obchodního zástupce v Buchaře.

Stará Buchara

Našel jsem příchozí obchodní dopis, odeslaný o deset let později obchodnímu zástupci do Staré Buchary.

Tento dopis odeslaný 20. prosince 1905 z Karimpury, frankovaný dvěma známkami Britské Indie, putoval po moři – razítko SEA POST OFFICE 23.12. 1905. Do Staré Buchary dorazil 3.ledna 1906. Příchozí poštovní razítko „СТАРАЯ БYХАРА“ je typu 5. Cesta byla tedy mnohem rychlejší, než deset let předtím (i po započtení rozdílů mezi juliánským a gregoriánským datováním).
…
Předtištěné obálky byly do Staré Buchary odesílány například i z daleké Číny.
Doporučený dopis odeslaný z ruského poštovního úřadu v Šanghaji. Frankováno čtyřmi ruskými známkami pro poštovní úřad v Číně – s celkovým nominálem 20 kopějek. Ruská R-nálepka s číslem 915. Zásilka putovala do přístavu Port Arthur, kde byla přeložena na vlak Čínské východní dráhy směr Harbin – Čita. Dále zásilka cestovala po Transsibiřské magistrále do Moskvy(?) a poté vlakem do Buchary (17. srpna 1903).

Zaujal mne místně odeslaný korespondenční lístek s nominálem 3 kopějky a dodatečně frankovaný známkou 1 kopějka. Datum na poštovním razítku (typ 5B) je 25. března 1908.

Pro tento doklad je zajímavá i jeho druhá strana. Zde nedokážu posoudit, zda fotografie není náhodou prezentována vzhůru nohama. 🙂

Kagan

Poštovní doklady z nádraží Kagan jsou extrémně vzácné. Pohlednice z Buchary, frankovaná ruskou známkou 5 kopějek, odeslaná 02.04. 1916 z nádraží Kagan do Petrohradu. Předchozím majitelem dokladu byl známý britský geolog a sběratel ruských pošt v zahraničí – Dr. Raymond Casey (1917-2016).

Kerki

Z města Kerki máme ukázku pohlednice s novoročním přáním. Odesláno dne 19.12. 1913 (poštovní raz. typ 3B) do města Vladimír. Příchozí poštovní razítko 30.12. 1913.

Nová Buchara

Vybudovaná Rusy na přelomu 19. a 20. století a situovaná poblíž nádraží Kagan. Okolo roku 1913 čítala asi 2000 obyvatel. Uvádím dopis zaslaný 16.01. 1914 do Německa. Poštovní razítko je typu 2. Obálka s předtištěnou známkou 7 kopějek je dofrankována dvěma ruskými známkami do celkové hodnoty 20 kopějek.

Termez

Z Termezu přináším obálku s předtištěnou známkou 7 kopějek, odeslanou do Klobucku v Pietrokowské gubernii (dnes v Polsku). Odchozí poštovní razítka s daty 19.02. 1914 a 21.02. 1914 jsou typu 2. Příchozí razítko 02.03. 1914.

Čardžuj

Pravděpodobně nejstarší existující poštovní doklad z města Čardžuj má datum 2. ledna 1891. Předtištěná 7-kopějková obálka byla dofrankována dalšími dvěmi 7-kopějkovými známkami (doporučený dopis).

Dopis byl odeslán vlakem 3. ledna (vlaky byly vypraveny v neděli a ve čtvrtek). Příjemcem dopisu byl A. I. Arabazhi, obchodník s vínem v Moskvě, kam byl dopis doručen 20. ledna. Tato obálka byla reprodukována v časopise Rossica 163 na straně 8 a patřila do sbírky Howarda Weinerta.

Na druhém dokladu z města Čardžuj je také pohlednice (tentokrát z Buchary) odeslaná 26.12. 1913 do Oděsy a frankovaná známkou 3 kopějky. Poštovní razítko je typu 5D. Příchozí poštovní razítko Oděsa 03.01. 1914. Pěkná je i přední strana a proto ji zde předkládám.

Na třetím dokladu z roku 1908, který byl zaslán do Prahy je krásně vidět poštovní razítko typu 3. Všimněte si také rozdíl mezi gegoriánským (pohlednice napsaná 11. června) a juliánským datováním (ruské datum 29. května).

Na čtvrtém dokladu je použito poštovní razítko z nádraží – (ЧАРДЖУЙ ВОКЗАЛЪ). Místní pohlednice frankovaná známkou 3 kopějky byla odeslána 08.09. 1908. Příchozí poštovní razítko Kijev o týden později. Přikládám sken obou stran.

Na posledním prezentovaném dokladu vidíme razítko vlakové pošty 204. Trať číslo 204 spojovala město Krasnovodsk (dnes Turkmenbaši v Turkmenistánu) na východním pobřeží Kaspického moře s vlakovým terminálem na jihozápadě Bucharského emirátu. Pohlednice byla odeslaná v listopadu 1912 do města Vologda.

 

---

Bucharský emirát zanikl během bouřlivého období ruské občanské války dne 08. října 1920, krátce po dobytí města a vytvoření loutkové Bucharské lidové sovětské republiky. Viz příspěvek o konzulátu v Afghánistánu.

---

…

Našel jsem i zajímavost pro sběratele fiskálních známek. Pro účely ruské diplomatické pošty v Buchaře se používalo speciální kruhové poštovní razítko se znakem ruské orlice a textem „ROSSIJSKOE POLITIČESKOE AGENTSTVO V BUCHARE„. Jeho použití je dokumentováno na ruských fiskálních známkách (vydaných 1913), určených pro konzulární zásilky. Vyskytuje se velmi vzácně.

Informaci mi poskytl pan Michail Petuchov z Moskvy. Děkuji.

---

…
Do období existence Bucharského emirátu spadá i výskyt záhadných „známek“ z roku 1886. Jsou známy tři stříhané známky s motivem brány mešity [²]. Někdy bývá vydání nazýváno „BUKHARA CAMEL POST“ nebo také „BUKHARA BOGUS STAMP“ [³].

Nominály 11, 22 a 65 pul. Převzato z knihy pana Balduse. Známky měl původně ve své sbírce pan Geoff Rosamond. Byly draženy na aukci eBay v březnu 2020. O nebývalém zájmu svědčí to, že celková vyvolávací cena 105 GBP vyletěla během posledních sekud 17-násobně – v součtu na 1.839 GBP. Takovýchto kompletů původních tří známek je známo pouze pět.

Text na známkách je uveden neznámým orientálním písmem (podobným perskému písmu). Přesto se v lednu 1887 objevil v časopise Timbre-Poste článek jistého pána Rodeta, který „dokázal“ texty identifikovat. První řádek přeložil jako „poštovní dům“, třetí jako „Pul“ (=symbol měny) a spodní řádek jako „Buchara“. Květiny umístěné symetricky v horní části známkového obrazu odkazují pravděpodobně na ornamenty nad bránou medresy Mir-i Arab.

Nominály jsou rozlišeny hlavně barvou a jsou udávány v odvozené měnová jednotce nazvané Pul (Poul), reprezentované měděnými mincemi. Základní měnou byla v Buchaře stříbrná Tanga (anglicky Tenga). Ta byla z moci úřední (= protektorátní) už od roku 1890 plánovaně postupně nahrazována ruskou měnou. Díky chaotickému vývoji na počátku 20. století ale Tanga „přežila“ až do dob SSSR.

Dochované exempláře původních známek jsou známy pouze razítkované. Pro tento účel se používalo nejčastěji jednoduché obdélníkové poštovní razítko s orientálním písmem shodným s textem v dolní části známek. Je známo i použití kruhového poštovního razítka. Každý exemplář známky je originál, zřejmě tedy nebyly tvořeny ze společné tiskové matrice, ale kusově manuálně tištěny. Tento fakt působí podezřele. Informace o tomto vydání vyvolaly bouřlivé dohady ve filatelistickém tisku tehdejší doby.

Byť je známo i několik poštovních dokladů, tak se s vysokou pravděpodobností jedná o bogusy.

V pozadí vzniku a publicity těchto známek na trhu stojí s vysokou pravděpodobností filatelističtí obchodníci hlavně z tehdejší rakouské monarchie, konkrétně z Vídně .

Dobová reklama ve filatelistické publikaci (Welt-Post 1888).
Známky s nominálem 65 pul nebyly nabízeny.

Samozřejmě, pokud existuje některých známek na světě jen velmi omezené množství, tak to znamená pro některé sběratele výzvu – vlastnit „raritu“. Proto jsou i tyto málo vídané exempláře velmi vyhledávané a vysoce ceněné. Na tento fakt následně zareagovali „byznysmeni“ a postupem času uvolnili na filatelistický trh několik variant padělků a dalších spekulativních vydání.

Většina padělatelů však neměla k dispozici kompletní sérii těchto známek, ale jen zjednodušené zobrazení nominálu 11 pul ve filatelistických magazínech. Ostatní nominály rozlišili jen barvou. Vyskytují se i kuriózní výrobky dokonce s přetiskem v azbuce.

Kupříkladu motiv původní červené známky – tentokráte s perforací. Protože původní technika, jakou byla známka vytištěna však poukazuje na mnohem pozdější původ. Pan Baldus se ve své publikaci zabývá i kategorizováním variant různých padělků.

Jejich ceny se pohybují od desítek až po tisíce korun, záleží na drzosti prodejce. I když se omezíte jen na dobu před rozvojem domácích tiskáren, tak padělků známek z roku 1886 najdete stovky.

---

…
Poděkování :
Děkuji panu Mirskému z Rossicy, který mi ochotně poskytl mnoho článků k tématu. Děkuji panu Michailu Petuchovi z Moskvy za rady a konzultace a poskytnutý obrazový materiál. Mé poděkování patří serveru retromap.ru za velké množství historických map z oblasti střední Asie.

Významné publikace :

[1] S.D.Tchilinghirian + W.S.E.Stephen : Stamps of the Russian Empire used abroad
(The British society of Russiam philately, 1958)
[2] Wolfgang Baldus : The Classic Postage Stamps Of BOKHARA (Germany, 2011)
[3] Journal of the Rossica Society of Russian Philately č. 93/1978, str. 48 –  online
[4] А. Мраморнов, С. Брайман, В.М.Тюков : Почта Российской Империи в Средней Азии,
Moskva 2019
[5] W.S.E. Stephen – Bukhara Railway Routes, British Journal of Russian Philately No. 39, 1966
[6] Шарофиддинов М.М. – Из истории железной дороги Бухары (2016) –  online
[7] Howard L. Weinert : The Early Years of the Russian Post in Bukhara, Rossica journal No. 163 (2014) – online

Další zdroje:

Wikipedie, Výše uvedené www stránky, British Journal of Russian Philately, H.L.Weinert – The Early Years of the Russian Post in Bukhara, Used Abroad Chronicle, Wikipedie, OpenStreetMap, internetové aukce, fotoarchív autora, internet a další …

Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
  Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---