POSTAL SERVICES IN THE KHANATE OF KHIVA
(aktualizováno – červenec 2024)
Po napsání článku o poštách v Bucharském emirátu jsem se rozhodl prozkoumat rovněž ruské poštovní úřady v Chivském chanátu.
Dokladů z těch dob je méně, než šafránu, a proto k prezentaci rád využiju fotografie z úžasné sbírky pana Mramornova. Vraťme se tedy do časů, kdy se poušť Aralkum ještě hrdě nazývala Aralským mořem.
Chivský chanát se původně rozkládal na historickém území mezi Kaspickým a Aralským mořem. Krajina je zde nehostinná, většinou pouštního charakteru. Lidé tak osídlili životadárné oblasti v okolí řek a pobřeží Aralského moře. Tato místa zúrodnili a rozšířili díky zavlažovacím kanálům.
V 19. století v chanátu stále vládl středověk včetně obchodu s otroky, kteří byli získáváni nájezdy na sousední území a následně prodáváni na trzích v Chivě a v Buchaře. To ale nepřispívalo k přátelským vztahům se sousedními zeměmi. Poté, co ruské jednotky začaly obsazovat kazašskou step severně od chanátu, dále vzrostlo nepřátelství mezi Chivským chanátem a Ruskem. Napětí eskalovalo, když ruští obchodníci, pronikající v první polovině 19. století do Chivy, byli chanátem všemožně diskriminováni a případně zajímáni do otroctví. V letech 1839 až 1840 proto došlo k válečnému tažení generála Perovského s oddílem cca 5000 mužů z Orenburgského sboru.
Díky tuhé zimě byla zahubena většina velbloudů i koní a tzv. Chivská kampaň tak hranic chanátu ani nedosáhla a zastavila se u řeky Emby. Aby zabránil dalšímu tažení, vydal v roce 1840 chán Allah Quli Bahadur nařízení o zákazu zajímaní Rusů a také zákazu jejich zabírání do otroctví. Situace se na několik let stabilizovala. Bohužel, díky touze carského impéria po nových územích začalo další expanzivní tažení na počátku 70. let 19. století. Padly Buchara i Kokand a posledním nezávislým územím v oblasti zůstala Chiva. Jen krátce, protože v roce 1873 začala vojenská operace Pochod na Chivu.
Velení bylo svěřeno generálu Kaufmannovi. Ten svou armádu rozdělil na tři proudy, z nichž jeden táhl od Taškentu, druhý od Orenburgu a třetí podél Uzboje (v současnosti neexistující řeka mezi Amudarjou a Kaspickým mořem). Po náročných akcích v obtížném terénu pouštní oblasti, bez vody, bez zásobování a bez orientačních bodů se podařilo nakonec porazit chánovo vojsko u Mangitu (dnes v Karakalpakstánu). Poté došlo ke spojení armád a vojska se vydala k hlavnímu městu. Po kanonádě byla dne 10.června 1873 dobyta Chiva (odkaz na Vereščaginovu ilustraci) a její chán M.R.Bahadur II. uprchl k jomudským Turkmenům.
Ti byli rozprášeni generálem Golovačevem a chán byl donucen vrátit se 14. června na trůn. Vítěz nachystal jednostranně výhodnou smlouvu, kterou 12.8.1873 za Chivu chán podepsal. Vzdal se všech diplomatických nebo vojenských operací bez souhlasu Ruska, zrušil otroctví, otevřel chanát ruským obchodníkům a Amudarju ruským lodím. Přiznal Rusku právo zastupovat chanát vůči ostatním zemím a uzavírat zahraniční smlouvy jeho jménem. Souhlasil s reparacemi ve výši 2.2 milióny rublů splatných během následujících dvaceti let. Chanát přišel o své území na pravém břehu Amudarji ve prospěch Ruska a také Buchary. Na zabraném území na pravém břehu Amudarji byla v roce 1873 vybudovaná ruská pevnost Petro-Aleksandrovsk (Петро-Александровск), která kontrolovala podmaněné chivské území. Město Chiva začalo ztrácet na významu a obchodní aktivity se přesunuly do města Nový Urgenč nedaleko ruské pevnosti. Chivský chanát se od těch dob stal závislým územím, plně kontrolovaným z Ruska.
Politická situace v Chivě se změnila v neklidném období po Únorové revoluci 1917. Prozatímní vláda (a později i sovětská moc) formálně uznala nezávislost chanátu. Politickému reformnímu hnutí Mladí Chivané se na jaře 1917 podařilo prosadit parlamentní vládu, kterou chán po ztrátě ruské podpory povolil. Po zformování konzervativců vedených chánem došlo k převratu a moc se vrátila absolutistickému vládci. V roce 1918 došlo v Chivě k vojenskému převratu, který byl zosnován basmačským bojovníkem Muhammetem Kurbarem (zvaným Junaid Chán). Ten nechal popravit stávajícího neoblíbeného chána Asfandijara, bez odporu ovládl chanát a na trůn dosadil loutkového vládce Sajida Abdulláha. Následně se Junaid neúspěšné snažil připojit nová území (např. útokem na Petro-Aleksandrovsk). V listopadu 1919 začalo povstání komunistů s podporou Mladých Chivanů. Na jejich „pomoc“ byly dislokovány jednotky Rudé armády a na počátku roku 1920 se jim podařilo porazit Junaidovu armádu. Dosavadní chán abdikoval a 2. února převzal moc předseda revolučního výboru. Chanát zanikl 26. dubna 1920 vyhlášením Chorezmské lidové sovětské republiky – v rámci RSFSR. Podrobněji jsem se historickým vývojem zabýval v samostatném příspěvku nazvaném Poslední léta Chivského chanátu.
Vraťme se zpět do 19. století k počátkům ruského protektorátu v Chivě. Smlouva mezi Ruskem a chanátem položila základ pro možnost svobodného podnikání pro ruské obchodníky. Ti pro korespondenci používali ruské známky a razítka s texty v azbuce. Je vysoce pravděpodobné, že roli prvních poštovních a telegrafních úřadů plnily ruské parníky na Amudarji (spojující města obchodníků s transkaspickou železnicí v Čardžuj) a v Aralském moři. Bohužel se žádné doklady z těch dob nezachovaly.
Od devadesátých let 19. století začaly vznikat ruské stálé poštovní a telegrafní oddělení.
Dle dokumentu autorů Sartori / Abdurasulov existovali doručovatelé rekrutovaní z místních obyvatel, kteří zajišťovali poštovní služby na území chanátu z ruských pošt, ale i z dalších míst chanátu. Zásilky doručovali do blízké pevnosti Petro-Aleksandrovsk (nedaleko Nového Urgenče) a ty putovaly dále lodní poštou do bucharského města Čardžuj.
Doklad ilustrující poštovní propojení ruské pevnosti a Nového Urgenče. Poštovní převod 200 Rublů z Petro-Aleksandrovska do Nového Urgenče 15.srpna 1911. Doručeno následující den. Dva různé typy poštovních razítek Nový Urgenč – 16. srpna (Typ 1B) + 17. srpna (Typ 1A). Prodáno na aukci Siegel #455, součást Lotu #1002, dne 15. srpna 1974, Ex. Kurt Adler (1907 Jindřichův Hradec – 1977 Butler,New Jersey)
Dále v článku popíšu podrobněji tři stálé ruské poštovní úřady a text doplním ukázkami velmi vzácných (až raritních) dokladů z kolekce pana Mramornova.
Dargan-Ata – dříve malá osada, která měla ještě ke konci padesátých let minulého století necelých 2000 obyvatel.
Dnes malé příhraniční město, které leží podél současné železniční tratě Türkmenabat – Dašoguz. Nachází se v pouštní oblasti a je obyvatelné pouze díky závlahám Amudarji.
Místo bylo osídleno již ve středověku. Dávné časy připomínají ruiny starobylé pevnosti zhruba tři kilometry jižně.
V dobách ruského protektorátu bylo přestupním místem cestujících, kteří připlouvali po Amudarji z města Čardžuj a dále směřovali do Chivy. V současnosti ho naleznete v Lebapském vilájetu v Turkmenistánu. V roce 2003 bylo město přejmenováno na Birata.
První poštovní a telegrafní přepážka v chanátu byla otevřena právě zde už v březnu 1890. Ruský poštovní úřad pak byl otevřen v roce 1914. Používalo se kruhové razítko s textem „ДАРГАНЪ-АТА ХNB. ВЛАД.“ a s datumovkou.
Použity v letech 1912 a 1913.
Známky i doklady jsou extrémně vzácné.
Chiva – starobylé město s osídlením již před 2500 lety. Ve starověku bylo známé pod jménem Chejvak. Od roku 1598 se tehdy malé opevněné město stalo centrem Chivského chanátu. Začal rozvoj města a byly vybudovány mnohé významné stavby.
Bohužel po ruské invazi a vzniku protektorátu došlo k postupnému chátrání města.
Například Ottův slovník naučný ve svém 12. dílu z roku 1897 uvádí: „… leží v úrodné krajině zavlažené průplavem Čirdželi. Jest to špinavé, bídné hnízdo, mající asi 1200 domků z hlíny; v západní části města jsou pole a zahrady. Město obehnáno jest nízkou, hliněnou zdí; ve středu na malém navrší jest citadela.
Má 30 mešit, z nichž nejpěknější jest mešita Polvan-Ata z cihel obsahující hroby svatých a chánů, jmenovitě patrona Chivy – Polvána. Mimo to jest zde 22 medres a velký bázár. Průmysl obmezuje se na výrobu koberců a hedvábných a bavlněných látek. Obyvatelstvo páčí se od 6.000 do 20.000; skládá se hlavně z Uzbeků, Sartů a Peršanů. Obchodní ruch klesá a soustřeďuje se nyní více v Novém Urgendži … “ .
Dnes se Chivě vrací její lesk a je to moderní město s 90 tisíci obyvateli a opravenými nádhernými památkami, především ve vnitřním městě, nazvaném Ičan Kala. V současnosti je Chiva okresním městem Chorezmského vilájetu v Uzbekistánu.
Datum otevření poštovního úřadu není známo, poštovní a telegrafní úřad byl otevřen 1.listopadu 1912. Používala se kruhová razítka s textem „ХNBА ХNBNН. ВЛАД.“ s datumovkou.
25k – velké razítko, písmeno V, *25.17.1913; PERFIN
70k – malé razítko, písmeno B, *06.02.191x;
Známky jsou velmi vzácné, poštovní doklady jsou extrémně vzácné. V době vydání Tchilinghirianovy monografie nebyl znám žádný exemplář.
Nový Urgenč – větší město a obchodní centrum v závlahové oblasti řeky Amudarji, založené v 17.století přesídlenými obyvateli „původního“ starobylého centra Chorezmu – města Kuňja-Urgenč. Krátký článek v ruštině i s obrázky najdete na webu advantour.com. Kuňja-Urgenč byl opuštěn v následku snížené hladiny vody díky změnám v korytě Amudarji. Počet obyvatel se v Urgenči za posledních 100 let zdesateronásobil.
Město Nový Urgenč bylo v roce 1929 přejmenován na Urgenč. V současnosti je správním centrem Chorezmského vilájetu v Uzbekistánu.
Ruský poštovní úřad byl otevřen v roce 1902 a používal kruhová razítka s textem „НОВЫЙ УРГЕНЧЪ ХNBNНСКОГО ХАНСТВА“ nebo později „НОВЫЙ УРГЕНЧЪ ХNB. ВЛАД.“ s datumovkou. Známky jsou dosti vzácné.
Použity v roce 1915 – razítka typu 2A
Na ukázce je také známka 5 Rublů, která má perforační otvor. Známky s vysokou nominální hodnotou byly používány pro zasílání peněz nebo balíků lidmi pracujícími daleko od svého domova. Aby se zabránilo opakovanému použití drahých známek, byly opatřeny perforací. Poštovní doklady z Nového Urgenče jsou velmi vzácné.
Byť byla historie posledních let Chivského chanátu pohnutá, má pro mne kouzlo zašlých časů, kdy obě velké řeky dotekly do Aralského moře a dávaly život v pouštních oblastech. Dnes je Aralské jezero skoro celé vyschlé, pouze malá severní část chráněná přehradou Kok-Aral se pomalu napouští. Velká jižní část je ztracena a s ní i lidé, kteří dnes hlavně v oblasti republiky Karakalpakstán přežívají.
Zdroje: S.D.Tchilinghirian + W.S.E.Stephen : Stamps of the Russian Empire used abroad (1958), sbírka pana Mramornova, Wikipedie, Britannica, Ottův slovník naučný, The British Journal of Russian Philately, Google mapy, Tripadvisor, fotoarchív autora, článek na webu 100+1, článek na lideazeme.reflex.cz, mapa Chivského chanátu (1873) na retromap.ru, článek Shipbuilding in the Aral Sea and the Amu Darya, internet a další …
Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---
Ze svých úžasných materiálů pro střední Asii mi zaslal pan Mramornov vzácné ukázky, které dokumentují činnost na poštovních a telegrafních úřadech v Chivě a v Novém Urgenči. Nejprve vyplněné tiskopisy příchozích telegramů.
Dále pak ústřižky z evidenční knihy telegramů. Oba pocházejí z roku 1915. Dva telegramy byly odeslané do Moskvy, u třetího je adresa nečitelná. Je patrné, že tehdejší základní tarif byl 10 kop./slovo.