EVENTS PRAGUE 2021
(aktualizováno – červen 2024)
Letošní nejen filatelistický extra prodloužený víkend na počátku září proběhl ve znamení Foglara a Mauritia.
Do Prahy jsme dorazili už ve středu 8. září. V tento den jsme si připomněli 120. výročí skonu Maxmiliána Drápa, který omylem spálil obálku s modrým mauritiem.
Původní komiks s tímto slavným příběhem vyšel v prvním čísle 5. ročníku Mladého Hlasatele v září 1939. Velmi zdařilou vzpomínku na tuto událost jsem četl na webu bohousek.cz. Dnes už můžeme pouze spekulovat, že autor byl inspirován filatelistickou výstavou Praga 1938, která se uskutečnila v jeho městě v létě předchozího roku a na které byly raritní známky z ostrova Mauritius k vidění.
Odvážím se vyslovit odhad, že sběratel Dráp měl ve své sbírce spíše obálku s pozdějším vydáním – POST PAID. Jednak by ani na přelomu 19. a 20. století nemohl zaplatit už tehdy drahou známku, a také na to usuzuji dle toho, že po zaplacení pohřbu nešťastného filatelisty zůstalo po prodeji 30 let staré sbírky jen 160 korun.
Takže rozhodně nešlo o bohatého sběratele.
Doplněno 01.06. 2024 – pro příznivce Jaroslava Foglara: Záhada Maxmiliána Drápa inspirovala spisovatele Pavla Hornu. V květnu 2024 vyšla v nakladatelství Albatros jeho kniha Život a smrt Maxmiliána Drápa. Odehrává se ve světě Rychlých Šípů, kteří se rok po nálezu nebohého filatelisty pustí do dobrodružného pátrání po zmizelé známce Mauritius Post Office. Kniha se mi líbila a přečetl jsem ji za víkend.
Ale zpět do současnosti. První den v Praze věnujeme hlavně aklimatizaci v metropoli. Odpoledne jsme vyrazili s cílem najít novou restauraci, kde se s kamarády můžeme setkávat. Naše oblíbená hospůdka na Smíchově nepřečkala těžkou dobu a byla přetvořena do „nového stylu“. Proto jsme zkusili v této lokalitě vybrat nové místo, které jsme se rozhodli také prověřit. Volba padla na Radegastovnu na Smíchově s posezením ve dvoře. Zde jsme byli s prostředím, pivem i jídlem spokojeni.
Ve čtvrtek jsme dopoledne navštívili tradiční burzu filatelistů v KD Barikádníků ve Strašnicích, která probíhala už od středy. Návštěvníků i vystavujících oproti předchozímu roku výrazně přibylo.
Na své si přišli kromě filatelistů také sběratelé pohlednic. Získal jsem zde pár známek ze své chyběnky a také potkal kolegu Jožku z Nitry, který na akce do Prahy přijel také s předstihem.
Po více než dvou hodinách jsme kulturní dům opustili a vydali se do Poštovního muzea na Novém Městě.
Protože jsem se letos zaměřil na ruská zemstva, chtěl jsem shlédnout naživo především studijní sbírku Lady Jakuševiče.
Filatelistická expozice v poštovním muzeu není příliš rozsáhlá. Jednotlivé ukázky jsou instalovány v rámech.
Ty jsou umístěny ve dvou řadách naproti sobě na oboustranných panelech, které musíte vytáhnout a pak je lze horizontálně naklápět, aby byly vidět obě strany. Tento způsob uložení velmi šetří místem a omezením přístupu světla je šetrný i ke známkám, ale z exponátu je vidět jen malý kousek a manipulace s rámy není příliš pohodlná. Kromě sbírky zemstev se mi líbily exponáty s klasickými známkami evropských zemí.
Večer jsme pak realizovali každoroční pohodové setkání s kamarády Pepou a Jindrou v už ověřené smíchovské restauraci Perón.
V pátek jsme vyrazili na veletrh Sběratel 2021. Tradičně plánujeme dorazit až zhruba hodinu po otevření, abychom redukovali fronty.
Letos nebyla kvůli letnímu požáru v Letňanech expozice v tradičním umístění, ale ve vedlejší hale. Výstavní prostory byly plně využity, asi podobně jako před dvěma roky. Po už tradiční zastávce u milých holandských prodejců poštovních dokladů (ve vstupní budově) jsme se přesunuli do hlavní haly. Hned u vchodu byl jako obvykle stánek prodejců katalogů Michel. Při rostoucích cenách katalogů se mi zdála výhodnější nabídka předplatného on-line verze všech katalogů se slevou 50%.
Ta je na stánku nabízena každoročně. Za cenu jednoho papírového katalogu máte po celý rok v počítači všechny a navíc v aktuálním znění. Kromě známek zde nabízeli své zboží prodejci pohledů, mincí a bankovek, kamenů, atd. Letos jsem na veletrhu bohužel postrádal výstavu Praga Piccola.
Odpoledne jsme se přesunuli do restaurace Kobyla ověřit připravenost na setkání sběratelů k 50. výročí publikace Filatelistický atlas známkových zemí.
Od 16 hodin jsem zde měl naplánované setkání s panem Boháčkem, vedoucím Polární sekce. Kvůli pandemickým opatřením setkání loni v listopadu neproběhlo, a tak jsme se viděli až po roce. Během povídání a prohlížení zajímavých materiálů nám vymezená hodina uběhla velmi rychle. Potěšila mě informace, že Polární sekce výrazně participuje na výstavě Polar Salon Liberec 2022, jehož logo navrhl pan Boháček.
Rozloučili jsme se s přáním, ať se letos setkáme ještě na akci Polární sekce v pátek 3. prosince.
Od 17. hodiny začalo v Kobyle setkání příznivců sbírání známkových zemí. Na akci postupně dorazilo asi 20 účastníků. Debaty, během nichž jsme se chutně občerstvili, byly zpestřeny nabídkou zajímavých filatelistických materiálů. Od 18. hodiny začala schůze členů spolku Geophila. Velký zájem i ohlas vzbudily ukázky ze sbírek pokročilých sběratelů známkových zemí z vedení spolku. Známkové země v Číně a v Rusku jsme si prohlédli s nadšením. Mnohé známky a především doklady prezentované v těchto sbírkách už dnes stěží seženeme. A když, tak za značný obnos a navíc ještě s rizikem, že získáme falza, která se na trhu čínských známek v poslední době nebezpečně rozmáhají.
Okolo půl sedmé jsem krátce přivítal zúčastněné se vzpomínkou na pány Muchu a Hlinku (jak řekl Karel – tam nahoru), bez jejichž průkopnických příručky Filatelistický atlas bychom se nesetkali.
Také jsem omluvil pana Petříka, kterému zdravotní indispozice dovolila dorazit do Prahy až v sobotu, tedy po setkání. Navázal jsem na svůj příspěvek a požádal členy spolku, aby vyjádřili svým podpisem nesouhlas s vyloučením pana Petříka z SČF. Podepsalo se 16 přítomných členů. Po 19. hodině nás překvapil Mirek Prokop, který na setkání také dorazil. Přejme mu, ať je jeho léčba úspěšná a on se bude moci vrátit k normálnímu životu i k filatelii.
Na termín vydání očekávané příručky Afriky jsem neměl odvahu se zeptat. V roce 2019 jsme ve spolku odsunuli oslavy 30. výročí založení a příští rok čekají Geophilu kristovky. Tak jsem to v krátkém rozhovoru nadnesl a dozvěděl jsem se, že bychom mohli 33. výročí oslavit v době veletrhu Sběratel 2022. Možná i na tom jarním. Samozřejmě dost bude záležet, jaká bude tou dobou zdravotní situace.
Účastníci se postupně vydávali na cestu do svých domovů a ubytování, až jsme zbyli poslední čtyři. Při pivku jsme diskutovali nejen o známkách asi až do 22. hodiny. Akce se mi líbila a byl jsem spokojen. Čas mi v páteční podvečer utekl velmi rychle, ani jsem se všemi nestihl posedět na kus řeči. Doufejme, že situace se stabilizuje a příští akce se uskuteční už za půl roku.
Na sobotní odpoledne jsem se těšil kvůli plánovanému setkání s Jaromírem Petříkem na výstavišti. Návštěvníků zde bylo už pomálu, a tak jsem před schůzkou ještě znovu prošel některé expozice. Pak už jsme v bufetu u vchodu zasedli k hovoru s pány Neužilem a Petříkem.
Předal jsem panu Petříkovi podepsanou petici a porozprávěli jsme o sbírání mauritiů, o plánované výstavě v Nitře i o životě. Měl jsem velkou radost, jelikož jsem dostal právě vydanou úžasnou Jaromírovu publikaci Mauritius Post Paid – Dopisy vydání 1848 i s věnováním.
Poté jsme se ještě vydali na prohlídku do výstavního pavilonu. Zde jsme náhodou potkali filatelistu Radka Nováka, autora knihy Poštovní známky – koníček, nebo investice?
Já se pak rozloučil a vydal se na Anděl. V metru mi to nedalo a pustil jsem se do četby nové knihy. Je dosti návyková, protože jsem se začetl natolik, že jsem zapomněl vystoupit…
V neděli jsme měli naplánovánu návštěvu muzea v domě U zlatého prstenu v Týnské ulici.
Měli jsme štěstí, protože den předtím byl do muzea vstup zdarma, a tím pádem jsme s Romanem už v neděli procházeli celou expozici prakticky sami dva. V pohodě, v tichu a bez návalů.
To bylo dobře, protože celá výstava nazvaná Město jako přízrak / Pražské inspirace Jaroslava Foglara byla instalována ve sklepení domu a působila tajemně až mysticky. Doporučuji všem příznivcům fenomenálního Jaroslava Foglara výstavu navštívit. Díky vstřícné paní z ostrahy jsme se dozvěděli mnohé zajímavosti a lépe si tak vychutnali hodinu a půl trvající prohlídku.
Během oběda U staré pošty nám sice sprchlo, ale to snad byla jediná kaňka na jinak velmi vydařeném prodlouženém víkendu. Tak doufejme, že dříve než za rok na viděnou !
Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---