ESAT PASHA RAILWAY „STAMP“?

(aktualizováno – duben 2025)

Tímto příspěvkem se vracím k mé oblíbené albánské oblasti. Hledal jsem bližší informace o vydání známky s nadpisem „ESAT PASHA“ a s primitivním vyobrazením vlaku pod horami. Názory na toto vydání se mezi sběrateli velmi různí ….

Zajímavé na této „známce“ je spojení Esada paši s názvem celé země tj. SHQIPERIA a ne pouze ALBANIE CENTRALE jako v případě vydání Tarabosh. V běžných obecných katalozích Michel, Scott, Gibbons nebo Yvert nenajdete o tomto vydání žádné informace. To by nahrávalo variantě fiskální známky.
A skutečně, v katalogu fiskálních známek (J.Barefoot: Albania & Greece Revenues, 2002) se uvádí, že tato známka byla vydána pro získání prostředků ke stavbě železnice ve Střední Albánii. Rok vydání je 1915. Dále se dočteme, že text SHEMENDEFER je motivován francouzským názvem železnice (chemin de fer). Vrchol v pozadí symbolizuje horu Tarabosh a hrdinnou obranu Skadaru (viz příspěvek „Fiskální“ vydání Střední Albánie ). Je to ve shodě i s popisem v publikaci od Johna S. Phippse.

Tam je také uvedena „známka“ s poštovním razítkem Drač 4. září 1914. Zajímavé je, že toto datum je prvním dnem po útěku knížete Wieda z Albánie. Tou dobou byl ještě Esat Toptani v exilu ve Francii. Můžeme tedy předpokládat, že poštovní razítko bylo otištěno „jen pro sběratele“.
Jak píše Phipps, zvláštní je, že texty na delší straně známky jsou vůči sobě otočeny o 180 stupňů. Vydáno bylo celkem 5 variant: 5 Pa černá, 10 Pa černá, 1/2 Gr modrá, 1 Gr v barvě modré nebo fialové. Známka v nominální hodnotě 1 Groš má větší rozměr.

Známky byly vyrobeny ručním otiskem razítka na novinový papír, který následně tužkou dle pravítka nalinkovali. Viz obrázek:

Jenže v popisu této aukce se uvádí rok vydání už 1913. A také to, že se jedná o regulérní bankovky. Druhé tvrzení dokazují i další nabídky těchto „bankovek“ na různých webech, například:

Více tento duální pohled upřesňuje jeden častý albánský prodejce na eBay. Ten v popisu aukce u těchto známek uvádí, že tyto („známky“) byly v roce 1914 používány jako kolky a v témže roce byly rovněž užívány i jako papírové peníze – s odkazem na publikaci Albanian Official Catalog of Coin and Paper Money. Tuto příručku vydala Albánká (centrální) banka. Bohužel jsem nezjistil, zda se dá někde získat.

Patrně největší zachovaný arch se známkami Esat Pasha s nominálem 10Pa je nabízen prodejcem na Delcampe za cenu 3.100 Eur. Má rozložení známek 8×8.

Jak to vlastně bylo s železnicí na albánském území před 100 lety ? Můžeme-li věřit článku History of rail transport in Albania, tak první – a to úzkorozchodnou železnici tam budovali Italové od roku 1890. Sloužila pouze pro nákladní dopravu vytěženého materiálu z dolů na mořské pobřeží. Další tratě budovala až v roce 1916 rakousko-uherská vojska na dobytém území. Trasa Lushnjë – Drač – Skadar sloužila pouze vojenským účelům. Osobní přeprava byla povolena až po druhé světové válce.

Na albánském území v době, kdy Esat paša Toptani kontroloval různé oblasti tedy žádná osobní vlaková doprava neexistovala.

Po dalším hledání mě zaujal příspěvek nazvaný „SIEGE NOTES – WINDOWS TO THE PAST“ (autor John E. Sandrock). Zde pisatel cituje z publikace „Das Papiergeld des Ersten Weltkriegs“, v níž její Dr. Keller uvádí, že tyto peníze jsou prvními bankovkami Albánie. A protože v té době platila na území dnešní Albánie turecká měna, mají bankovky měnový údaj v Para a Groších (1 Gr = 40 Pa). Sandrock ovšem popustil uzdu fantazii a tvrdí, že se bankovky objevily už během obléhání Skadaru. Dále píše, že se jedná vlastně o jízdenky, které během obléhání Skadaru použili coby nouzové peníze. Dokládá to uváděným slovním spojením u obrázku vlaku „PER UDHE“  Podle albánsko-českého slovníku znamená slovo udhë cesta, trasa a spojení per udhë = pro cestu, takže by mohlo jít o význam jízdenka, i když pro jízdenku dnes Albánci užívají jiný výraz.
Sandrock uvádí, že Esat paša získal tyto jízdenky poté, co obsadil území, na kterém Rakušané budovali železnici a zabavil připravené jízdenky, které prohlásil coby platidlo a tímto způsobem získal prostředky. Velmi odvážné tvrzení. Toto ale mohl Toptani provést až po kapitulaci u Skadaru, kdy se s vojskem pohyboval po albánském území. Ale proč by Rakušané vyráběli takové parádní jízdenky s obrázkem, když jinde se tisknou pouze jízdenky s textem odkud a kam ? A proč na jízdenkách nejsou uvedeny cílové stanice ? Proč je tam ten obrázek vlaku, že by z důvodu negramotnosti obyvatelstva ? A hlavně, proč by Rakušané tiskli na jízdenky ESAT PASHA ? Když se Esat paša stal vůdcem až v době obléhání Skadaru (počátkem roku 1913) – po nevyjasněném úmrtí svého předchůdce. To už pak těžko mohl podnikat výpady do obklíčeného okolí a rabovat železnici. Jestli ten mnou nalezený článek nebyl myšlený jako vtip ?

Obrázek vlaku tedy v době faktické neexistence albánské železnice je dle mého pouze fantazií, ve které její výrobce spojil dohromady, co ho napadlo. Teoreticky připouštím, že Toptani mohl pro získání prostředků za každou cenu (ale až v době své 2. vlády ve Střední Albánii = během 1. světové války) něco takového nechat vyrobit. Ale že by to byla značně primitivní snadno padělatelná jednostranná bankovka ? Nezdá se mi. Opět platí tvrzení, že počátkem minulého století v Albánii bylo možné vydat cokoli (a možná ani ne přímo v Albánii). Pro prodejce je však nutné mít v zásobě tu správnou historku. Nebo několik historek, jak je vidno…

No a perla na závěr: V únoru 2016 jsem zaznamenal několik zajímavých albánských položek na aukci u Gaertnera. Mezi nimi byla i tato obálka z období 2. srbské okupace Albánie:

Moc krásný výrobek. Obálka jako nová. Ani není otevřená. Stejné odchozí razítko z obou stran ? Navíc: známka „Tarabosh“ použitá v říjnu 1915 bez kruhového přetisku [overprint] ? Dvojjazyčné poštovní razítko používané během srbské okupace Albánie? Já osobně to vidím jako podvrh. Pro zajímavost uvádím, za kolik Euro se obálka prodala (bez aukční přirážky). Nezbývá, než „pogratulovat“ šťastnému výherci. Jen doufám, že to není někdo z mých čtenářů:

Kdybych tomuto vydání věnoval ještě více času, možná bych našel i další zajímavá tvrzení, ale považuji to za ztrátu času. Takže já sám pro sebe řadím toto vydání z hlediska filatelistického jako privátní a zatím za toto nehodlám utratit 100 USD (překvapivě někdy požadovaných jen za 1 „známku“ místo za všechny 4).

Při prvním pohledu na „dětský“ obrázek vláčku jsem byl v pokušení nazvat tento příspěvek „Jede jede mašinka“ (česká veselá písnička pro veselou společnost), ale zasmál jsem se už s příspěvkem Johna Sandrocka …

 

Doplněno 22.03. 2017: Na aukčním serveru eBay se koncem roku 2016 objevil kompletní set 5 známek railway stamp. Na rozdíl od dřívějších nabídek v novém a svérázném barevném provedení. Albánský prodejce byl na aukci nově registrován, takže na jeho první aukci s vyvolávací cenou 80 USD nikdo nepřihodil. Později už ano a cena se zvyšovala. Tento komplet prodal asi 4x. Následně se cena zvýšila na 220 USD. Za tuto přehnanou cenu byla nabídka označena jako prodána až po několika měsících. Má to někdo opravdu štěstí, že doma „nalezne“ tolik kompletních sérií… Nebo spíše odvahu, papír, nůžky a vhodná razítka? Pro zajímavost zde přikládám obrázek z aukce:

Doplněno 27.06. 2021: Prodejci padělků zjistili, že ještě více mohou vydělat na prodeji falešných filatelistických dokladů. Více se dočtete v článku Přátelé Vendy Podfukáře.

Doplněno 15.04. 2025: Podařilo se mi získat skeny několika úředních dokumentů, na kterých jsou kromě běžných tureckých fiskálních známek také použity známky „ESSAT PASHA“. Poslal jsem sken jednoho z nich albánským filatelistům. Dle jejich vyjádření je fiskální použití této známky v pořádku. Mohlo se tedy jednat o fiskální vydání používané po ukončení okupace Skadaru (duben 1913) v regionech pod kontrolou Essada Paši do doby, než se vlády ujal kníže Wied (březen 1914)? Viz článek „Fiskální“ vydání Střední Albánie. Nebo byly používány později po návratu Esada paši z exilu?
Bohužel se mi nepodařilo získat překlad ze staré turečtiny (rukopis používá turecké osmanské písmo). Díky nezměrnému úsilí pana Petra Hrabiny se podařilo u jednoho dokladu zjistit datování – 1915. Děkuji !

…

…

…
Aktualizovaný příspěvek zakončím velmi zajímavým textem, který mnohé objasňuje. Zaslal mi jej pan Karel Veselý. Děkuji.

Tato známka je opravdu velmi zvláštní. Rád bych doplnil informace ještě z jednoho zdroje – z knihy “Stamps and postal history of Albania”, kterou napsal albánský filatelista Thimi Nika (vyšla naštěstí v anglickém překladu). Tomuto vydání se věnuje na str. 124–125. Autor tam cituje diskuse o charakteru těchto známek, konkrétně:

1.  Článek od Vallische z roku 1941 (Deutsche Briefmarken-Zeitung, číslo 9/10, 5.května 1941). Tento článek je nazvaný Poštovní známky pro albánské železnice. Vallisch tam ale zmiňuje sběratele kolků Ervina Eschricha a Mayera, kteří popisují fiskální použití na dokumentech

2. Článek albánského filatelisty Kristaqa Jorgjiho v časopise Koleksionisti (číslo 5/2000, str. 23), který dochází k závěru, že jde o fiskální vydání a zmiňuje jejich vzácné známé použití na dokumentech; současně tvrdí, že “je pravděpodobné, že tyto kolkové známky mohly být používány také jako bankovky”, což je podepřeno jejich uvedením v katalogu World Paper Money od Alberta Picka

3. Článek Roberta Ballauriho v časopise Koleksionisti (číslo 14/2004, str. 15), který kategoricky odmítá použití těchto známek jako bankovek

4. Článek Vasila Xhitoniho v časopise Koleksionisti (číslo 20/2012, str. 37), který potvrzuje fiskální použití a odmítá používání známek jako bankovek

Sám Thimi Nika říká, že jeho pátrání v albánských archivech nevedlo k výsledku, vzhledem k výše uvedeným článkům sdílí názor, že jde o fiskální známky a nikoli o bankovky.

 

---

…

Zdroje: Wikipedie, výše uvedené odkazy a publikace, pan Peter Hrabina, pan Karel Veselý, aukční servery, fotoarchív autora, internet a další …

Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
  Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---