ISSUE FOR KIRITIMATI ISLAND
(CHRISTMAS ISLAND)
(aktualizováno – říjen 2023)
Minulý týden se mi kamarád Petr pochlubil novým přírůstkem do sbírky. Známkou pro Vánoční ostrov. Ne však pro takto nazvanou známkovou zemi ve FAZZ (dle Marka 26-430), ale pro stejně nazvaný atol, který se po první světové válce stal součástí britské kolonie Gilbertovy a Elliceovy ostovy.
Pan Marek ve svém atlasu pro Austrálii a Oceánii toto vydání zmiňuje a uvádí zde rok vydání 1917. Hledáním na internetu jsem nalezl přesnější informace jak o jednotlivých vydáních, tak i o vydavateli známek.
Pojmenování Christmas Island dal tomuto rozsáhlému atolu (388 km2) uprostřed Tichého oceánu James Cook, a to na památku dne, kdy k ostrovu připlul. Bylo to 24.prosince 1777. Tento název přetrval dodnes, pouze díky odlišné výslovnosti obyvatel (“ti” vyslovují jako “s”), nese ostrov v místním jazyce jméno Kiritimati.
Ostrov si od roku 1857 nárokovaly Spojené státy v rámci strategického dobývání fostátů (Guano Islands Act, 1856). Ostrov byl následně od roku 1882 trvale osídlen. Britové se s tímto nehodlají smířit a v roce 1888 atol obsazují. O dvacet let později uděluje Británie právo užívání na dobu 99 let společnosti Pacific Plantations Ltd (PP). Fosfátová společnost vysadila přes 70 000 kokosových palem. Díky extrémnímu suchu mezi léty 1905 až 1912 byla asi 3/4 palem zahubena. Společnost bratrů Leverových (vlastníků PP) pak svá práva k využití ostrova převedla koncem roku 1913 na nového majitele. Tím byl podnikavý kněz francouzského původu – otec Petrics Emmanuel Rougier (1864-1932). Ten následně v Londýně 1. ledna 1914 registruje svou společnost Central Pacific Cocoanut Plantations Ltd. (CPCP) s právem užívání po zbývajících 87 let. V průběhu let výrazně rozšířil výsadbu palem až na konečných 700 000 a stal se exportérem kopry.
Do doby vzniku společnosti CPCP nebyl poštovní provoz Vánočního ostrova organizován. S rozšířením osídlení a také provozem společnosti tato potřeba vyvstala. Přepravu zásilek k nejbližším stálým poštovním úřadům začala zajišťovat lodní přeprava společnosti. Ty byly zpravidla ve městě Papeete na Tahiti, případně v Honolulu na Havaji. Oba více než 2000 km vzdálené.
Pro frankování zásilek z ostrova byly tedy společností CPCP vydány známky. Předpokládá se, že grafický návrh pochází přímo od Rougiera. Známky vytištěné v pěti barvách uvádějí plný název společnosti a popis “lodní poštovní služba”. Je na nich zobrazena firemní plachetnice Ysabel May blížící se k ostrovu s palmami ve větru a prolétajícím ptákem.
Celkem jsou známa 4 různá vydání platná v průběhu let 1916-39. Všechna jsou bez průsvitky. Na použitou měnu jsem našel dva názory. Jeden připouští francouzskou měnu, tedy centimy. Druhý uvádí americké centy. Kurz byl v té době 1 cent = 5 centimů. Zajímavé ! Nyní k jednotlivým emisím.
1.Vydání – rok 1916, nominál 5c, perforace 113/4 nebo 121/2
Informace o tomto vydání se objevila v periodiku Collectioneur de Timbres 7/1916. První známé použití je doloženo až z roku 1918. Možná to bylo zapříčiněno první světovou válkou, během níž byl ostrov údajně rok a půl v izolaci. Podobně jako třeba Clipperton.
2.Vydání – rok 1924(?), nominál 5c, perforace 111/2
Informace o datu vydání se různí mezi lety 1920-24.
3.Vydání – rok 1926, nominál 10c, perforace 111/2
Nominální hodnota je uvedena červeně.
4.Vydání – rok 1934, nominál 10c, perforace 111/2
Nominální hodnota je uvedena modře.
Doklady se známkami CPCP z tohoto období se poměrně často dají získat na aukcích, pokud jste za ně ochotni sumu v řádech stovek dolarů zaplatit. Ukázka dvou parádních obálek:
V obecných katalozích jsem nalezl zmínku o těchto vydáních pouze v katalogu Michel Australien – Ozeanien – Antarktis (2010). Uvádí pouze 2 varianty a ne zcela přesně.
Takže pro detailní filatelistické informace vás odkazuji na výborné stránky Rolanda Klingera, z nichž jsem převzal mnohé cenné informace. Naleznete je na adrese ro-klinger.de.
Po smrti otce Rougiera společnost převzal jeho kontroverzní synovec Paul Rougier. Činnost společnosti CPCP byla na Vánočním ostrově ukončena v prosinci 1939. Vánoční ostrov byl začleněn pod Gilbertovy a Elliceovy ostrovy v roce 1919, ale britský poštovní úřad byl otevřen až po únoru 1939. Zde jedna ukázka:
Nalezl jsem ji na italském webu fabiovstamps.com, kde najdete i jiné zajímavé doklady z pozdějších let.
Další osudy tohoto atolu nebyly moc příznivé. Během druhé světové války byl okupován spojenci, aby jej coby významný bod na letecké trase Havaj – Austrálie neobsadili Japonci.
V období studené války v 50. a 60. letech prováděli v těsné blízkosti ostrova (nebo přímo nad ním) Britové i Američané testy vodíkových bomb. Vojáci dislokovaní v této oblasti používali polní poštu. Britové používali nejčastěji kruhové razítko s textem “B.F.P.O. CHRISTMAS ISLAND“. Příklad dvou obálek z let 1957 a 1959:
Civilní obyvatelstvo nebylo během výbuchů atomových bomb evakuováno a informace o dopadu pokusů na životní prostředí jsou nejasné.
Od roku 1979 je ostrov součástí republiky Kiribati. Dnes zde žije asi 6.500 obyvatel a atol pomalu získává oblibu mezi movitými turisty.
Vzhledem k velmi malé průměrné nadmořské výšce je existence souostroví Kiribati ohrožena stoupající hladinou světového oceánu. Podle odhadů by tak mohlo souostroví zaniknout někdy koncem 21. století. Doufejme, že k tomu přeci jen nedojde a lidé se naučí přírodu a její zdroje zachovat.
Zdroje: Wikipedie, výše uvedené publikace a www stránky, fotoarchív autora, internet a další …
Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---